Červenec 2013

6. „You’re part of my life!“

29. července 2013 v 15:16 | Lily McEnvy |  Don't be scared, I ain't going nowhere
"Tak proto řekl Liam to, co řekl?"
Harry nejistě přikývl, jakoby se bál, že se naštvu.
"Co si o tom myslíš?" zeptala jsem se místo toho.
Pokrčí rameny: "Myslím, že se tím nic nemění. Moc mi na něm záleží…" řekne tiše a sklopí pohled do země.
Nevím, co bych na to měla říct. Hlavou mi běží vše, o čem jsme si s Louisem povídali a co tedy kluci slyšeli.
"Je mi líto, že se trápí kvůli tomu, co ke mně cítí," řekl po chvíli Harry.
Podívala jsem se na něho. Podle jeho výrazu jsem poznala, že to opravdu myslí vážně. Když na mě také pohlédl, mírně jsem se usmála.

Sunny days <3

23. července 2013 v 19:17 | Lily McEnvy |  I take a photo
*

4. kapitola

20. července 2013 v 9:46 | Lily McEnvy |  Love Ride
Druhý den ve tři hodiny odpoledne nás u hotelu vyzvedlo auto, které nás mělo dopravit na místo natáčení. Dojely jsme na malé parkoviště, kde už stála dodávka Top Gearu. Vystoupily jsme z auta a vyndaly si tašky z kufru.
Byl krásný den, slunce krásně hřálo a já se opravdu těšila na cestu. Holky se z toho podráždění vyspaly a od rána byly obě v celkem dobré náladě. Všechny jsme vstávaly dost brzo a po snídani v hotelové restauraci jsme si ještě stihly prohlédnout město. Stihly jsme dokonce nějaké ty nákupy a oběd v centru města.
"Čau, holky, jaká byla noc? Všechno v pohodě?" ptal se s úsměvem Roger, který se vynořil z dodávky.
"Ahoj," oplatila jsem mu úsměv, "Noc byla fajn. Dopoledne jsme stihly i nějaký ty nákupy. Takže všechno v pohodě."
Roger se zasmál: "Myslel jsem si, že tři holky jako vy nebudou celý dopoledne jenom sedět na hotelu. Jsem rád, že jste se neztratily."
"Máme štěstí, že má Al dost dobrej orientační smysl," smála se Amy.
"Myslíš, Rogi, že bychom ještě stihly cigárko?" zeptala se El a já jsem se zasmála.

The worst things in life come free to us

19. července 2013 v 20:44 | Lily McEnvy |  My Days
Možná bych mohla po dlouhé době taky něco málo napsat. O tom, jak žiju posledních pár dnů. O tom, jak si užívám léto a volno. O tom, jak se v něm nevyznám. O tom, jak je všechno složitý, při tom je to vlastně jednoduchý. O tom, jak se snažím být lepším člověkem jenom kvůli němu, i když nevím, jestli mi to k něčemu bude.

Už to jsou asi tak tři týdny, co si na mě udělal čas, co mu ta jeho odjela pryč na 14 dnů a on tak mohl jít se mnou ven. Už jsou to tři týdny, co se dějou samý divný věci, ze kterých mi jde hlava kolem. Nevyznám se v něm... Někdy řekne, napíše nebo udělá něco, že si říkám what the fuck? are you kidding me? do you really mean it? or what? what if...? ale pak řekne pravý opak a já si říkám no way! nothing changes! deal with it, bitch!

Když jsme spolu byli minulej pátek ve městě a pili jsme, bavili se, smáli se a domů jeli v jednu ráno, všechno bylo fajn. Nevěděla jsem, že ten výlet do Prahy myslí vážně. Konec konců byl trochu opilej (já taky). Ale pak mi ve středu napsal, kdy pojedeme a mě došlo, že to myslel vážně, že si to pamatuje a že se to vážně děje... Že už je ta jeho doma, ale on se mnou stejně pojede do Prahy do aquaparku.

A tak jsme jeli. A byl to asi zatím ten nejbáječnější den tohohle léta. Tolik srandy, tolik blbostí, tolik emocí... wow.
A pořád se v něm nevyznám a nevím, co bude. Nechci si dělat marný naděje... Ale copak to jde, když mi neřekne nic přímo. pff. Cesta autem zpět do Plzně byla fajn. Bavili jsme se, smáli jsme se, zpívala jsem... Jedinej chlap, se kterým se nebojím v autě, když jede rychle. ♥

Od úterý jsem začala každý den běhat. Pak jsem k tomu přidala ještě sedy-lehy, kliky, posilování s bráchovo činkama a dneska jsem si dala ještě asi půl hodinku zumby podle dvdčka. A když k tomu ještě přidám hodinku uklízení, žehlení a bázen, mám ze sebe po dnešká vážně dobrej pocit.

Nevím, jestli to je tím, že jsem prostě schopná udělat všechno pro to, abych ho dostala zpátky a mám tak bezvadnou motivaci, nebo tím, co se stalo Corymu... Těžko říct, ale mám prostě chuť a vůli se sebou něco dělat... Tak to využiju a třeba konečně budu mít postavu, se kterou budu spokojená (nikdy ne na 100 %, taková já nejsem, vždycky budu mít o sobě pochyby, ale alespoň se tomu trochu chci přiblížit). Dobrým znamení mi je to, že můj nůž už je v šuplíku uložen skoro měsíc, aniž bych ho použila... A to je dost dobrý. (A jizvy nejsou skoro vidět!)

A od pondělí jsem měla jenom dvě cigára... A to je kurva dobrý!

R.I.P. bejby! You'll always be my hero and my favourite drummer!
Glee's not gonna be the same anymore :(

3. kapitola

17. července 2013 v 11:03 | Lily McEnvy |  Love Ride
Druhý den v deset hodin dopoledne už jsme vcházely do letištní haly. Všechny jsme měly přes jedno rameno přehozenou cestovní tašku, Ellie za sebou ještě táhla svůj kufr na kolečkách. Nakonec se trochu uskromnila a místo toho, aby si vzala ten svůj velký, půjčila se ode mě trochu menší. Přesto jsme si z ní s Amy dělaly legraci, že to vypadá, jako by jela minimálně na měsíc.
Od rána jsme měly všechny tři skvělou náladu, a i když jsme stále byly mírně nervózní z toho, co nás čeká, ohromně jsme se na tohle dobrodružství těšily.
Když jsem večer volala domů a řekla jim o tom, asi patnáct minut jsem poslouchala tátu Garyho pět chválu na Top Gear. Žadonil, abych mu sehnala podpis od Richarda, čemuž jsem se z plných plic zasmála, ale nakonec jsem mu slíbila, že se o to pokusím. Slíbila jsem jim také, že budu pravidelně psát, že jsem v pořádku a budu je informovat, jak to všechno probíhá a co se děje. Nakonec mi řekli, že jsou na mě opravdu pyšní a nemohou se dočkat, až mě uvidí v televizi. Takže jsem teď měla opravdu skvělou náladu, protože nejen, že si splním své dva velké sny, být v Top Gearu a jet do Ameriky, ale ještě k tomu jsou na mě tátové pyšní. A to je věc, na které mi záleželo ze všeho nejvíc.
Proplétaly jsme se mezi lidmi v hale, Ellie šikovně manévrovala svůj kufr, až jsme nakonec v davu před námi zahlédly Johna, producenta, kterého jsme potkaly v baru.
"Ahoj, Johne," pozdravila jsem ho vesele jako první a holky mě hned následovaly.
"Čau, holky, jak jste se vyspaly?" ptal se.

2. kapitola

17. července 2013 v 11:01 | Lily McEnvy |  Love Ride
Ráno bylo těžký. Když jsem otevřela oči, celá místnost se topila v zářivém slunečním světle, které sem proudilo velkým oknem a balkonovými dveřmi. Moje hlava třeštila.
"Sakra," zaklela jsem a s vynaložením všech sil jsem se převalila přes Amy, abych se mohla zvednout z postele a jít zatáhnout závěsy. V tu chvíli mi došlo, že na sobě stále mám oblečení, ve kterém jsem šla večer do města, a stejně na tom byla i Amy a Ellie. Rozhlédla jsem se po pokoji. Naše tašky se válely na zemi vedle postele, kterou jsme se večer ani neobtěžovaly rozestýlat. Prostě jsme na ni padly a spaly. Usmála jsem se a zamířila jsem opět k posteli. Znovu jsem zaujala své původní místo, hlavu zabořila do polštáře a zavřela oči.
*
"Holky, vstávejte! Honem! Myslím, že jsme včera udělaly nějakou blbost," slyšela jsem Amy vedle sebe vyšilovat a cítila jsem, jak se postel třese.
Zvedla jsem hlavu a podívala se vedle sebe. Amy v jedné ruce držela mobil a v druhé ruce vizitku, kterou nám včera dal údajný producent Top Gearu.
"Co?" ozvala se za mnou vystrašeně Ellie.
"Víte, jak vždycky, když jsem opilá, volám prakticky komukoli, koho mám v telefonu… Právě jsem si kontrolovala, komu že jsem to včera zase volala, a narazila jsem na neznámé číslo… Tak mě napadlo porovnat ho s tou vizitkou a…" polkla zbytek věty.

Love Ride

16. července 2013 v 20:47 | Lily McEnvy |  Kapitolové povídky
Typ: FanFiction, AU
Fandom: Top Gear
Postavy: Alex, Amy, Ellie, Richard, Jeremy, James ...
Motto: Nikdy nevíte, co se stane, když ke chlapovi do auta strčíte hezkou holku.
Rozsah: Zatím neupřesněno
Stav: Rozepsaná

1. kapitola

16. července 2013 v 20:46 | Lily McEnvy |  Love Ride
Líně jsem se rozvalovala na své posteli. Můj pohled zabloudil k oknu. Slunce na pár okamžiků zmizelo za bílým mrakem. Celý den bylo krásné počasí a já jsem se opravdu těšila na večer. Byl zase pátek. Po celkem náročném týdnu ve škole jsem se nemohla dočkat, až vypnu, pořádně si odpočinu a opět načerpám síly na další dlouhý týden. Blížil se konec letního semestru a s ním i zkoušky. Proto toho ve škole poslední dobou bylo tolik.
Přetočila jsem se na bok a opět jsem zabodla pohled do monitoru mého notebooku, který ležel vedle mě. Chvíli jsem zírala na panel chatu na facebooku, než mi došlo, že tam není nikdo, s kým bych si chtěla psát. Zavřela jsem tedy internetový prohlížeč a zkontrolovala čas. Už bylo téměř šest hodin a holky pořád nikde. Začínala jsem být trochu nervózní a nedočkavá. Vážně jsem se těšila, až večer půjdeme do města.
Nakonec jsem se natáhla pro svůj mobil, který ležel na posteli u mých nohou, a rychle vytočila číslo domů.
"Ahoj, zlatíčko," ozval se téměř okamžitě ze sluchátka hlas mého táty Jacka.
"Ahoj, tati, jak žijete?" zeptala jsem se, a aniž bych si to uvědomila, na mé tváři se objevil šťastný úsměv.
"Ale… To víš, bez tebe to není ono," zasmál se. Pak jsem zaslechla Garyho hlas v pozadí.
"Tatínek tě zdraví," tlumočil mi to Jack.

8. Chapter – A Book

15. července 2013 v 23:20 | Lily McEnvy |  Queer As Folk (AU)
Bylo krásné letní odpoledne a já právě mířila ze školy na Liberty Avenue a na svoji směnu v Liberty Diner. Dnes byl můj poslední den na střední škole. Teprve dnes jsem dospěla. Ano, pravda… Už je to téměř rok, co jsem oslavila osmnácté narozeniny, ale teprve dnes jsem ukončila střední školu, a to pro mě teprve byl krok do světa dospělých. Maturitu jsem měla již včera, dnes jsem se šla pouze rozloučit se svými spolužáky, profesory a se školou.
Jak jsem tak pomalu mířila na Liberty Avenue, uvažovala jsem, jak moc se můj život změnil za tu dobu, co jsem byla na střední. Ano, můj život se prakticky otočil vzhůru nohama. Od té doby, co jsem poprvé přišla na Liberty Avenu, je můj život přesně takový, jaký jsem si ho vždy přála. Mám teď spoustu přátel, na kterých mi záleží a kterým záleží na mně. Vždyť včera při maturitě jsem to byla právě já z celého ročníku, kdo si přivedl nejvíce hostů.

7. Chapter – The Happiness

15. července 2013 v 23:18 | Lily McEnvy |  Queer As Folk (AU)
Byly čtyři hodiny a já jsem stála za pultem v Liberty Diner. Přede mnou na barových židličkách seděl Timy s Justinem a zrovna se bavili o Timyho škole, na kterou se měl v plánu Justin přihlásit. Já jsem je ale příliš nevnímala. Jídelna byla téměř prázdná a já tak využila chvilku volna a vytáhla jsem ze své tašky svůj blok a začala jsem jím listovat a hledat nějaké nápady na mamky oslavu.
Po chvíli se na baru objevil Emmet s Tedem a posadili se vedle Timyho.
"Hey, guys," vzhlédla jsem a odpověděla jsem jim na pozdrav, "coffee?" zeptala jsem se, a když přikývli, nalila jsem jim.
"What's that?" zeptal se Emmet a pohled mu sklouzl na sešit, který jsem měla před sebou.
"Oh… I'm just planning birthday party for my mum."
Emmet se rozzářil, a než jsem stihla cokoli udělat, už držel v ruce můj sešit a prohlížel si ho.
"Oh my God, this is fabulous!" vykřikl, "how long have you been doing this?" zeptal se a pozvedl sešit.
"I did my first party when I was ten. Usualy I did it with my best friend but he's moved away. So…"
"Has anyone already told you I'm party planner?" zeptal se.
"No," přiznala jsem a usmála jsem se.
"Well… I am party planner. And I guess… I could help you."
"Really? Oh, that would be great… I really don't know if I have enough time to do that with school and Diner."
"No problem, honey."
Emmet si pak začal opět prohlížet můj sešit a já jsem s ním mezi obsluhováním hostů rozebírala všechny své nápady. Nakonec jsme přibližně během hodinky dali dohromady jakýsi hrubý plán. Byla jsem z toho nadšená a Emmet taky vypadal, že si to užívá.
Do jídelny vešel Brian. Došel až k baru. Cestou mi věnoval zářivý úsměv. Pak došel až k Justinovi, přivítal se s ním polibkem a posadil se vedle něho na barovou židličku.
Všimla jsem si udivených pohledů Emmeta a Teda: "We should have made a bet. I would have totally won," zasmála jsem se a zamířila jsem k Brianovi.

6. Chapter – A New Friend

15. července 2013 v 23:15 | Lily McEnvy |  Queer As Folk (AU)
Překvapivě jsem ráno neměla tak velké obtíže se vstáváním. Budík mi zazvonil v sedm a já bez problémů vstala. Snad to bylo tím, že jsem se hrozně těšila, až zase budu v Liberty Diner. Zamířila jsem do koupelny.
V kuchyni na mě opět čekala snídaně od mamky. Poté jsem se šla převléknout do školní uniformy, naskládala jsem si všechny věci do tašky a vyrazila jsem.
*
Při polední pauze si ke mě přisedl chlapec a mě po chvíli došlo, že to je právě ten blonďák, který byl včera v Liberty Diner se svoji kamarádkou. Tu jsem ale nikde kolem neviděla, a tak jsem upřela svůj pohled na něj.
"Hi," pozdravil mě a zářivě se usmál. Měl pomněnkově modré oči a s těmi blonďatými vlasy a zářivým úsměvem vypadal jako andílek.
"Hi," oplatila jsem mu úsměv.
"Are you gonna be in the Diner today?" zeptal se nesměle a pustil se do svého obědu, který si s sebou přinesl.
"Yeah, I'm going there after school. You comin'?" zeptala jsem se, když jsem si všimla jeho spokojeného úsměvu.
"I guess…" řekl trochu nejistě a sklopil pohled do svého talíře.
"Wanna go with me?"

That feeling. <3

6. července 2013 v 20:26 | Lily McEnvy |  My Days
ten pocit.
Ten pocit, když se vám převrátí všechny vnitřnosti jenom proto, že si vzpomenete na jeden jedinej okamžik.

nevím.
Jsem vážně zmatená. Nemám ponětí, co to znamená, co se stane, co bude dál.
Tuším, že se nic nezmění. Bojím se toho. Ale nemůžu se na něho zlobit. Můžu si za to sama. Sama si to jenom všechno zhoršuju.

Ale momentálně mi to, co bude, je tak nějak ukradený. Užívám si ten pocit. Užívám si dobrou náladu.
Při každý vzpomínce se objeví úsměv. Šťastnej úsměv. Bláznivej úsměv. Jak kdyby mi bylo znovu 13 a všechno začínalo znovu. Od úplného začátku. Bez všech těch komplikací, hádek, problémů, neshod...

ten pocit, když konečně začíná léto a já vím, že na tohle léto budu dlouho vzpomínat.
Už jenom pro ten jedinej okamžik.
Už jenom pro tenhle celý týden, který nakonec dospěl tam, kam dospěl... Včera... Vlastně dnes ráno. Když se vzduch pomalu začal ochlazovat.

nelituju. udělala bych všechno znovu úplně stejně, když bych věděla, jak to skončí...

muhehe.

5. července 2013 v 20:45 | Lily McEnvy |  My Days
Tak nějak se zvláštním způsobem těším na zítra, až budu uklízet. Pustím si nějakou tu hudbu a dám se do toho. Vysát, vytřít, utřít prach, uklidit pořádně kuchyň, vyvětrat obývák (:D), zalejt kytky...
A moje mamka se zblázní, až přijede a nebude mít co dělat.
Taky mi dnes řekla, když volala, že v neděli přijede i brácha. Takže v neděli mi končí domácí pohoda se vším všudy. No co...

Připomeňte mi někdo, abych si příští týden zašla zažádat o tu novou občanku a pas. Protože bude asi fajn ukazovat v hospodě řidičák... :D

Tak teď abych zase šla, musím se sebou něco udělat, jdu ven s mým nejdražším... Když už je ta jeho mladá taky na nějakej čas mimo město a on na mě konečně má čas. Tak musíme završit celý společný týden. (nebo že by odjela na čtrnáct dnů?? *ďábelský smích*)

bááj^

Summer 2013

4. července 2013 v 16:52 | Lily McEnvy |  My Days
Docela si užívám ten pocit, když mám rodiče pryč. V sobotu odjely rekreovat se do lázní a vrátí se až v neděli. Brácha je stále na cestách po Německu, a já tak mám celý byt pro sebe. Navzdory všem mým protestům, že nejsem malý dítě, mě babi stále zásobuje pravidelnými dodávkami jídla. Nemusím se tedy prakticky o nic starat. Až na to, že už asi dva dny se obávám soboty, kdy konečně budu muset taky trochu uklízet, aby se mamka nevrátila v neděli do naprostého chaosu a nestálo jí to veškerou nabytou rovnováhu a pohodu.
Ale od soboty mě stále dělí pátek a mám v plánu si to užívat, dokud můžu. Na zítra už mám bezvadný plány, jen doufám, že mi je neskazí počasí.
Doposud tedy trávím veškerý svůj čas ve společnosti knih, hudby (ať už to je Bon Jovi nebo Bruce Springsteen z YouTube, nebo něco jiného na MTV v televizi), notebooku, Frica, ňamin od babi... A od pondělí každý večer i ve společnosti jedné úžasné osoby a bezvadných filmů. Prostě si nemám na co stěžovat.
Už jsem málem mohla jet i k moři, a to s Tomem a jeho mamkou, ale pak se objevila komplikace s prošlým pasem a občankou... Bože, nesnáším ten fakt, že mi bude 20 let! Nechci dávat 1.500 za rychlopas, ještě když platí jenom půl roku, a stejně bych se necítila moc jistě, kdybych jela do zahraničí bez občanky.
Takže mě asi čekají prázdniny doma, ale nic takovýho mi náladu nezkazí. Tohle léto si prostě užiju, i kdybych měla celý dny sedět doma s knížkama a pouštět si k tomu Bon Joviho, což by bylo pretty awesome! Pak mě taky čeká oslava kulatých narozenin, na což se fakt těším, i když jsem se zapřísáhla, že se nesmím opít, abych si alespoň jednu svoji oslavu pamatovala celou.
Srpen bude pracovní. Opět se vracím na celý měsíc do pivovaru, abych tam trávila každý den osm hodin zabíjením pavouků a dohádováním se s nevábně vonícími a mírně natvrdlými řidiči. jééj!
Ještě že se mohu těšit na 10. srpna, kdy v rámci festivalu Živá ulice, do Plzně opět zavítají Goodfellas. A po Bon Jovim jsem ráda, za jakýkoli koncert skvělé kapely. Alespoň se mám na co těšit.

A zítra na longboard!! <3 Miluju tu věc! <3

I must become SOMETHING else.

3. července 2013 v 12:13 | Lily McEnvy |  I draw
"My name is Oliver Queen. For five years I was stranded on an island with only one goal. Survive. Now I will fulfill my father's dying wish. To use the list of names he left me and bring down those who are poisoning my city. To do this, I must become someone else. I must become... something else."
-Oliver Queen