Srpen 2012

Just a beautiful day

29. srpna 2012 v 21:07 | Lily McEnvy |  What do you believe in
Seděla jsem na lavičce na nástupišti a nedočkavě jsem vyhlížela vlak. Zbývalo jen pár posledních minut do času odjezdu. Vytáhla jsem mobil z kapsy svých džínových šortek a podívala se na displej. Měla bych napsat Ericovi a domluvit si s ním sraz v Praze. Našla jsem si v seznamu jeho číslo a otevřela prázdnou zprávu. V tu chvíli jsem zaslechla, že k nástupišti přijíždí vlak. Vzhlédla jsem. Lidé, kteří stáli kolem mě, se pomalu přibližovali ke kolejím. Zvedla jsem se z lavičky a pomalu jsem zamířila k nejbližším dveřím vlaku, který již přijel.
Nechtěla jsem se nějak tlačit, a tak jsem v klidu počkala, až všichni lidé nastoupí, a do dveří jsem nastupovala jako poslední. Prošla jsem jeden vagon. Všude bylo plno. Zůstala jsem tedy stát v prostoru dveří. Alespoň jsem tam byla sama a měla jsem tam alespoň trochu klidu. Nemusela jsem poslouchat desítky lidí, jak si povídají o všem možném i nemožném.

Zařizování před začátkem školního roku.

28. srpna 2012 v 22:30 | Lily McEnvy |  My Days
Přijdu takhle do obýváku...
Tatínkovi jsem pustila The Avangers. Jako obvykle si dal zvuk na sluchátka. Trochu reptal, že to je s titulkama, ale já už filmy s českým dabingem skoro nestahuju. Takže si tam rozvalen ve svém křesle užíval skvělý film. Na gauče leží brácha...
"Můžeš mi říct, proč na to koukáš, když stejně neslyšíš zvuk?" ptám se ho.
"Stačí mi obrázky," odpoví, aniž by odlepil oči od obrazovky televize.
Zakroutím hlavou a zamířím do koupelny. Tohle je prosím můj dvacetiletý brácha.
A když už jsme u mého bráchy...
Docela dost se mu směju. No, na jednu stranu se mu směju, na druhou ho lituju a obdivuju za to, že dokáže pořád zůstat tak v klidu (nebo je to dost dobrej herec). Ale od začátku... Jde na vysokou se svým spolužákem s gymplu. Proto oba žádali o kolej společně. Byli kvůli tomu v Praze, ptali se, jestli mohou být spolu. Bylo jim řečeno, že mají oba zažádat o stejnou kolej a že mohou být spolu na pokoji. Oni tak učinili, ale co se nestalo... Někdy na začátku srpna se dozvěděli, že nejen, že nejsou spolu, ale ani jeden nedostal tu kolej, o kterou zažádal. Brácha měl být v Podolí a Kuba, tuším, na Smíchově. Dlouho si mi brácha doma stěžoval, jací jsou to debilově atd. Ale nevypadal, že by s tím chtěl něco dělat. Mluvil o tom, že někdy od listopadu se dá řešit "sestěhování", neboli výměna koleje. Jinak nic. Užíval si prázdniny. Jel s kámošema na Moravu. Prostě jsem myslela, že je to uzavřená kapitola.
Pak se vrátil s Moravy a vypadlo z něho, že budou hledat byt. Fajn. Vlastně mi do toho nic nebylo. Já už měla kolej jistou, jen jsem čekala, kterou mi přidělí, ale bylo mi to celkem jedno, protože tak jako tak jsem tam šla sama a bylo mi jedno, s kým budu na pokoji (ale ke své koleji se dostanu později, nebudu předbíhat). Pár dnů intenzivně hledali po internetu a všude možně, načež na čtyři dny odjeli na vodu. Pořád jsem si s tím vůbec nedělala hlavu. Vlastně ani rodiče ne. Pořád jsme všichni měli tu jistotu, že už brácha vlastně má přidělenou kolej, jen hledá "lepší možnost". Pak se vrátili a opět pár dnů hledali. Jezdili po Praze a obhlíželi byty. Včera byl v Praze, dnes byl v Praze. Ale dnes se vrátil s tím, že už hledat nebudou, že zkusí opět kolej. Pokrčila jsem rameny. "Co to řešit, on to nějak zvládne," říkala jsem si.
Pak přijeli rodiče z práce a brácha jim to říkal. Jenže z něho také vypadlo, že záloha na kolej se musela zaplatit do 17. srpna a on to neudělal. Na to začala jak mamka tak táta šílet, jak je brácha nezodpovědnej, jak si pořád někde jezdí, když nemá nic zařízený, že se pořád řící podle Kuby, že se nedokáže řídit podle sebe, že vše nechává na poslední chvíli a blablabla. Pak se mamka zavřela v kuchyni, táta v obýváku a brácha sednul k počítači. Chvíli trvalo než se všichni uklidnili a dokázali racionálně myslet a uvažovat. Brácha tedy musí zítra zavolat na kolej, nesmí už čekat ani jeden den, musí se s nimi domluvit, zda by to ještě šlo nějak doplatit. Já jen doufám, že to nějak domluví, protože bych mu vážně nepřála dojíždět každý den. Ale brácha vypadá vážně v klidu, tak třeba ví něco, co my ne.

V každém případě...
Já si za dnešní den musím zatleskat :D
Dopoledne se mi povedlo metodou do it yourself pořídit "průkazovou fotografii". To znamená, že jsem si na internetu zaregistrovala OpenCard. Pokud mi uznají fotku (jakože doufám, že ano), tak bych si ji 11. září šla vyzvednout do Prahy.
Taky jsem si zaregistrovala Kreditovou jízdenku u Student Agency, zítra si pro ni jedu do Plzně. Hned jsem si na ni nabila peníze a objednala si jízdenku na pondělí ráno. Pořád jsem nenašla nikoho, kdo by v pondělí taky jel z Plzně busem. Tak hold se budu seznamovat až na místě srazu.

A ta kolej...
Včera jsem zašla na internetové stránky a konečně jsem si zjistila, jakou jsem dostala kolej. Nedostala jsem sice tu, o kterou jsem žádala, ale dopadla jsem mnohem lépe. Dostala jsem kolej hned vedle areálu školy na Jižním Městě, takže nebudu muset jezdit přes celou Prahu. Navíc mám na koleji asi dvě posilovny, tenisový kurty, asi dvě studovny, stolní tenis, tělocvičnu a kdo ví co ještě. A ještě k tomu to je levnější asi o 20,-- korun. Mám dvoulůžkový pokoj, jsme na bunce pro 4 osoby. Máme tam kuchynku s lednici a vařičem a sociálku. No, já si budu žít skoro jako v paláci :D Samozřejmě plus připojení na internet. Ale ještě že jsem se včera podívala na ty stránky. Už zbývaly jenom čtyři dny, abych si mohla vybrat termín k ubytování. Po domluvě s tátou jsem si nakonec zvolila 13. záři v 9:45. Pojedu podepsat smlouvu, vyzvednout klíče a prohlídnout pokoj. Jsem na to zvědavá.

Stejně tak jsem zvědavá na ten příští týden. Doufám, že tam budou alespon nějaký normální lidi... Nesmím zapomenout koupit ještě nějakej ten chlast!

Také jsem dneska byla v Plzni. Zajela jsem si do Olympie podívat se po krámech. Nakonec jsem si koupila mikinu v New Yorkeru na příští týden, abych netrpěla zimou. Ještě jsem si zašla pro cíga... A jsem zase skoro bez peněz. Asi si budu muset vybrat z účtu. Mamka mi tam ted hodila nějaký prachy... Jakože na kolej. Nojo, ale já si potřebuju nabít plzenskou kartu. A taky jsem si minulý týden objednala ty knížky - to je dalších 6 stovek. A to už vážně nemám.
Na ty knížky se hrozně těším. Doufám, že přijdou ještě tento týden. Pokud ne, tak budu muset čekat dašlí týden, protože pochybuju, že bych ze Seznamováku od Máchače dojela do Plzně vyzvednout si knížky a pak se zase vrátit zpět. Doufám, doufám...

Zítra bych ještě měla (už ale vážně!) zavolat do pojištovny a pak už, doufám, budu mít na chvíli pokoj od nějakýho vyřizování.

A ted, myslím, půjdu spát... Bolí mě záda a zavírají se mi oči. Na iGirls je to dneska zabitý, takže je na netu vážně nuda. Jsem se trochu rozepsala, no:)

Good Night, kittens ♥

Make-Up (2)

28. srpna 2012 v 10:18 | Lily McEnvy |  Style and Fashion

I'm Pink, Bitches!

27. srpna 2012 v 18:48 | Lily McEnvy |  Style and Fashion

Moje "pofidérní Grafika".

27. srpna 2012 v 18:30 | Lily McEnvy |  Grafika
Vůbec netuším, jestli to můžu zařadit do téhle rubriky, ale nevím, kam jinam to dát. Ale už nějakou dobu si ukládám do zásoby screenshoty a myslím, že nastal ten správný okamžik, je vyslat do světa :D
A je mi uplně jedno, že se nikomu líbit nebudou, protože mě se líbí... ♥ ↓

Little Monster.

27. srpna 2012 v 13:10 | Lily McEnvy |  I draw
Připravit pastelky...
...pořádně ořezat...
...zapnout The Amazing Race... a kreslit.
A když mám štastnej den, tak z toho občas něco vyjde.
Pak už stačí přidat datum a podpis a uložit do desek...
Úkol splněn! :)

A little bit of Heaven.

27. srpna 2012 v 13:04 | Lily McEnvy |  I take a photo
...prostě si dát něco sladkého a k tomu si pustit Political Animals. ♥

Summer of 2012: 14. Family and new TV Shows!

26. srpna 2012 v 21:13 | Lily McEnvy |  My Days
Na dnešek jsem se moc netěšila. Vstávat brzy, aby se vše stihlo. Obědvat brzy. Vyjet na tu hrozně nudnou cestu autem. Na hřbitov...

Ale jo. Vždy jsem ráda když mohu navštívit dědečkův rok. Vždy si připomenu, jak už je to dávno, co nás opustil. Před čtyřmi dny to bylo 9 let. Příští rok už to bude 10 (logicky). Ten čas tak hrozně letí...

A pak do hor na chatu k tetě. Kde se zase slezlo lidí... No, klasika. Teta, strejda, Ivanka a její přítel, Davídek... Honzík opět chyběl. (Nevím, proč mu říkám Honzík, když je starší než já... Ale jde o zvyk!:D)
Na to, jak jsem se na dnešní den netěšila, protože společenské události jménem návštěva moc nemusím, tak to bylo celem fajn. Probrali jsme snad úplně všechno. Hodně jsme se bavili o školách a o podobnách věcěch. Nejlepší bylo, když teta prohlásila: "To by děda koukal, kdyby mohl děti vidět. Jak rychle vyrostli... Byl by na ně pyšnej." No, řeknu vám, měla jsem co dělat, abych nebrečela. Ale zvládla jsem to.

Cesta zpět utekla rychle. S mp3kou se jede dobře. Hlavně, když začne pršet a vedle silnice se objeví duha. A k tomu posloucháte Adama Lamberta a Johna Barrowmana♥ (Bruce Springsteena samozřejmě taky, ale ten nemá s duhou nic společnýho:D♥).

Už brzy se dočkám další série. Už se vážně nemůžu dočkat!
K tomu už brzy nová série Dextera. A nový seriály: Arrow s Johnem Barrowmana a The New Normal, od tvůrců Glee, na což se vážně hrozně těším.

Všechno a nic.

25. srpna 2012 v 17:18 | Lily McEnvy |  My Days
Tak jo... Během dnešního dne jsem si nastahovala hrozně filmů. Už jsem viděla dva - The Mulligans a Tru Convessions. Oba naprosto nádherný. Do toho ještě koukám na devátou sérii The Amazing Race. A konečně jsem se zase donutila začíst se do Wilbura!♥

Před pár minutami jsem dokoukala Tru Convessions. Kdysi jsem to viděla v telce a před pár dny jsem si na to vzpomněla. Tak jsem si to dnes konečně stáhla a hned jsem si to pustila. Páááni, jak já u toho zase brečela :D To je tak nádhernej a dojemnej film! ♥♥

A ted si asi pustím další díl The Amazing Race a dám si něco k jídlu, protože mám hroznej hlad. Skoro jsem neobědvala. Moje maminka a moje babička si pořád nedokáží zapamatovat, že špenát je jedna z věcí, kterou prostě nikdy nesním. Nikdy jsem ji nejedla, nikdy ji nesním a nikdy nebudu. Ale oni to stějně uvaří...

Dnes večer bych měla jít brzy spát. Rozhodně dřív než včera (respektive dneska). Včera odpoledne jsem si začala na iGirls psát s jednou krásnou srzkou z Plzně a konverzace vydržela až do večere, respektive pozdě do noci, respektive do brzkých ranních hodin. Jsem prostě nemohla jít spát. Čekání na zprávy jsem si krátila filmem 500 Days of Summer. Brácha i mamka už dávno spali, všude byla tma. Táta byl v Plzni, vrátil se domů prý až v pět hodin ráno, protože když táta paří, tak paří pořádně :D Tak jsem si užívala klidu, kdy na mě nikdo neřval a psala jsem si s ní. A musím říct, že jsem občas měla co dělat, abych se nesmála moc nahlas. Sranda, vážně že jo :D:D

Už aby bylo pondělí. Zítra musím přežít cestu do Karlových Varů. Nemám ráda společenské události jménem návštěvy. To bude zase keců. Přísahám bohu, jestli se mě někdo zeptá "Co kluci?", tak vyletím z kůže a někoho zabiju!!
A v pondělí... Doufám, že to pořád platí. Doufám, že to vyjde. Doufám, že ji uvidím. Sice brzy ráno, sice jenom na chvíli... Ale to je jedno, hlavně že ji po tak dlouhý době zase uvidím♥ To je taková škoda, že dáva přednost spíše klukům a že nemá tolik času!! Ale co, už dávno jsem pochopila, že není ta pravá. Ale je mi s ní fajn!:)

Jsem ráda, že se bráška vrátil o den dřív. Mohli jsme se už včera spolu koukat na The Amazing Race v telce. Už ted mám přikázáno, abych mu našla na netu tý díly, který neviděl. To se na ně zase bude dívat na mým notebooku, protože on to s tím přehrávačem na netu neumí, takže na to budeme koukat spolu. Juj, to bude sranda♥

Ale ted už vážně půjdu. Mám hlad a už mám připravný další díl závodu kolem světa.

Mějte se krásně, skládejte básně... :*

5. „Because of you! “

24. srpna 2012 v 21:02 | Lily McEnvy |  Don't be scared, I ain't going nowhere
"A dost o mě," řekl. "Povídej ty. Chci slyšet všechno."
"Není to moc zajímavý příběh, Louisi," řekla jsem smutně.
"Ale no tak, Lilly! Ty moje žvásty taky nejsou moc zajímavý a ty mě vždy vyslechneš. Je čas, abych ti to vrátil. A musím ti vynahradit to, že jsem tu nebyl s tebou, když jsi mě potřebovala nejvíce."

4. „He was my first. “

24. srpna 2012 v 21:01 | Lily McEnvy |  Don't be scared, I ain't going nowhere
"Co si to tam vy dva pořád špitáte?" zeptá se Liam se zářivým úsměvem. Věnuji mu úsměv. Louis se na něho ani nepodívá.
"Pojďte k nám, ne? Nebo se nás Louisi bojíš?" směje se Liam a s ním i ostatní. V tu chvíli se Louis beze slova zvedne a vyběhne z pokoje. Všichni se přestanou smát.
"Ty si blbec, Liame!" okřikne ho Harry.
"Co jsem řekl?" diví se Liam.
Já se zvedám a jdu za Louisem. Stojí na chodbě před dveřmi pokoje a po tvářích mu stékají slzy.
"Louisi? Zlato?" položím mu ruku na rameno.

Eye of the Tiger

24. srpna 2012 v 20:50 | Lily McEnvy |  Grafika

Summer of 2012: 13. Singin' and Political Animals

24. srpna 2012 v 11:14 | Lily McEnvy |  My Days
Středa byla fajn den.
Nejdřív s Mírou na pivo. Probrat holky, auta a všechny ty ostatní chlapský věci. Vykouřit půlku krabičky cigaret a trochu se zasmát. Na rozjezd dobrý.
Pak s holkama do Plazy a ven probrat drbíčky.
Pak s bejb do Krize na pivo probrat všechny důležitý věci (Bruce, Bruce, Bruce). Přemluvit ji, aby jela na noc k nám. Mám na to svoje techniky (Bruce, Bruce, Bruce)...
Dívat se na The Lucky One a Due Date. Rozplývat se nad tím, jak je Robert Downey Jr. krásnej a dokonalej. Usnout u Pravidel vášně.
Vstávat pozdě. Podívat se na konec The Amazing Race. Při obědě koukat na Partičku. Hrát tennis s plyšovým medvěděm a při tom zpívat karaoke. Zjistit, že Katy Perry je tak "dobrá zpěvačka", že zpíváme skoro líp jak ona...
***
Jo, a taky...
Dneska mám k obědu pudink, protože babi už neví, co by vařila :D Ale já se stejně těším, protože babi umí ten nejlepší pudink na světě.
*
Včera jsem zjistila, že už jsou hned dva nový díly Political Animals. Tak jsem si je večer stáhla, dnes při snídani už jsem si jeden pustila (ten druhý si asi nechám k obědu). Jsem tak ráda, že je TJ v pořádku!♥ Je pravda, že jsem se na ten seriál začala dívat jenom kvůli němu. Ale ten seriál mám mnohem víc. Ten příběh je skvělej. Takže jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál. Ale bez TJ by to stálo za starou bačkoru. Takže jsem ráda, že je živej.

Be on the Amazing Race

24. srpna 2012 v 10:48 | Lily McEnvy |  Before I die

Jsem na tom poslední dobu závislá... Ale upřímně, myslím, že každý, kdo to zná, musí mí taky touhu se toho zúčastnit. Cestovat, prakticky zadarmo, užít si dobrodružství, poznat nová místa, zkusit si spoustu věcí, který by jinak neměl možnost zažít... a ještě k tomu ta možnost vyhrát prachy! woohoo!

3. „Talk to me, Lou! “

23. srpna 2012 v 22:21 | Lily McEnvy |  Don't be scared, I ain't going nowhere
"Jaké je to být hvězda?" zeptám se a pevně se k němu přitisknu.
"Nic moc…"
"Nepovídej!" nevěřím mu.
Pokrčí rameny: "Možná to je tím, že od té doby, co jsem se dozvěděl o vaší nehodě, jsem byl prostě úplně mimo. Bože! Ani nevíš, jak moc jsem trpěl!" políbí mě do vlasů.
"Promiň. Asi jsem ti měla napsat… Jen na to nebyl čas."
"Lily! Nemáš se za co omlouvat. To já jsem měl napsat tobě! Ještě před tím… Jen jsem rád, že jsi v pořádku. Nevím, co bych bez tebe dělal. Když jsem tě viděl, myslel jsem, že se mi to jen zdá. Nemohl jsem tomu uvěřit."
Zasmála jsem se: "Myslela jsem, že si mě nepoznal."

2. „Is this really you? “

23. srpna 2012 v 22:19 | Lily McEnvy |  Don't be scared, I ain't going nowhere
Loudám se podél silnice. Noha míjí nohu. Nikam nechvátám. Nemám proč chvátat. Nemám cíl. Nemám plán. Nemám nic. Pohled mám zabodnutý do země. Pozoruji chodník ubíhající mi pod nohama. V uších mám sluchátka. Vnímám jen hudbu. Ano, poslouchám One Direction. Alespoň na chvíli mohu slyšet jeho hlas. Alespoň tak může být se mnou. Hudbu mám ve sluchátkách pěkně nahlas. Hudba mi vždy pomáhá. Přináší mi optimismus. Přináší mi radost. Musím se usmát. Poslouchám Louisův hlas a vzpomínám na to, co jsme spolu všechno zažili.
Zdá se mi, že slyším hlasy. Zvedám hlavu. Na konci ulice jde parta nějakých kluků. I když mám na očích své brýle, nedokážu určit, zda je znám nebo ne.

Don't be scared, I ain't going nowhere

23. srpna 2012 v 22:18 | Lily McEnvy |  Kapitolové povídky
Typ: FanFiction, AU, Slash
Fandom: One Direction
Pár: Larry Stylinson
Další postavy: Lily, Zayn, Niall, Liam, Johny...
Motto: Je těžké být hvězdou.
Rozsah: Zatím neupřesněno
Stav: Rozepsaná
Pozn.: Původně mělo jít o povídku pro blog s 1D FanFiction, ale ten byl nakonec zrušen, tak jsem si řekla: "Přece jsem to nepsala zbytečně?!" A tady to je...

1. „Trust me! “

23. srpna 2012 v 22:17 | Lily McEnvy |  Don't be scared, I ain't going nowhere
Seděla jsem na pohovce u okna a hleděla jsem na černé nebe poseté zářivými hvězdami. V hlavě jsem měla tolik myšlenek. Chyběl mi. Vždy jsem se mu se vším svěřovala. Vždy jsem mu mohla vylít své srdce, vždy mě vyslechl, vždy mi pomohl. Necítila jsem se tak sama, když jsem byla po jeho boku. Když jsme jen tak seděli u něho, nebo u mě v pokoji a dlouho do noci si povídali o všem možném. Byl pro mě opravdovým přítelem. Byl pro mě téměř jako bratr, kterého jsem nikdy neměla. Byl pro mě vším. A dnes je to více jak rok, co jsem ho viděla naposledy. Pamatuji si tu chvíli, jako by to bylo včera.

The Notebook and single Girls

22. srpna 2012 v 9:44 | Lily McEnvy |  My Days
Všem děkuji za účast na dnešním ráno...
Speciálně velké poděkování patří filmu The Notebook, který jsem se konečně donutila pustit a u kterého jsem si ráno tak krásně pobrečela. Konečně jsem ze sebe všechno dostala. Všechno, co mě posledních pár dnů tolik sralo. Všechno, co se mi za posledních pár dnů posralo. Všechno jsem to vybrečela a ted se cítím skvěle. Kdybych to věděla, tak si ten film pustím už dávno.
Ted už jsem vylezla z postele, pouštím si na YouTube nějaký songy a přemýšlím, co budu celý den dělat.
Ani jsem se ráno nestihla rozloučit s bráchou, odjel ještě, než jsem se vzbudila. A vrátí se až v sobotu. Tak nevím, s kým se ted budu každý den koukat na The Amazing Race. Fakt to miluju. Když jenom tak koukáme, děláme si z nich srandu, smějeme se... Když fandíme stejnýmu týmu a když boduje, tak si dáváme high five. Nojo, poslední dobou bráchu fakt miluju! Ještě, že ho "s sebou" budu mít v Praze.

Začínám se do toho pomalu dostávát. Vždy jsem měla za to, že v Plzni jsou všechny holky hetero. Nebo jich je tu minimálně. Ale díky Pride, díky skupině na facebooku, díky iGirls. cz najednou zjištuju, že tomu tak není. A navíc jich je dost single. Bod pro mě. A v pondělí se asi na chvíli uvidím s Luckou. wohoo! Ne, že bych jí to přála, ale asi se už rozešla s tim svým. Včera jsme si chvíli psali na facebooku. Neztrácím naději. A chci si ted zase chvíli užívat. :D

A už mě vážně štve ta moje klávesnice. Když nemůžu napsat háček ani čárku. Už jsem kvůli tomu psala i Dandovi. Poradil mi, abych to dala reklamovat. Když já ale bez počítače nepřežiju. Bráchovi se to mluví, ten má momentálně dva, ale co já si bez svýho notebooku počnu?! Ne! Já si s tím nějak poradím :D


I'm back, bitches.

21. srpna 2012 v 17:17 | Lily McEnvy |  R.E.M.♥
Už zase... Už zase... Asi po 65421 letech zase poslouchám R.E.M. Ještě že mám na facebooku Zuzku, aby mi svými odkazy vždy připomněla, že R.E.M. a Mickey tu budou pořád. Moje největší inspirace. Dnes jsem procházela svoje povídky a je to hrozne vtipný. V každý povídce se alespon jedna postava jmenuje Michael. :D
V tomhle videu ho víc než Miluju. Ten jeho úsměv!

Tak jsem si zase vzpomněla na ty všechny roky, který jsem s nima prožila. Tu dobu, kdy se mnou mlátila puberta. Oni (hlavně On) my vždycky ukázali cestu, vždycky mě uklidnily, když jsem potřebovala, vždy mě povzbudili, když jsem si nevěřila. Hráli mi, když mi bylo špatně, když jsem byla štastná, když jsem se něčeho bála, když jsem se na něco těšila, když jsem si uživala léto, když jsem sjížděla zasněžené svahy v zimě... Hráli mi pořád.
17. srpna 2008 za mnou přijeli do Prahy a já si užila úžasný koncert. První koncert mého života. To díky nim se koncerty staly mojí vášní. Díky nim se hudba stala mojí vášní! Díky nim jsem začala snít o tom, že se jednou podívám do Ameriky.
Díky Michaelovi jsem si začala uvědomovat, jaká opravdu jsem. A to je to, za co vděčím jen a jen jemu a za co mu nikdy nepřestanu být vděčná! ♥
↑ A tohle je důvod, proč jsem na Tumblr i já! :D Protože tam to žije!:)
***