Únor 2012

Spokojenost.

26. února 2012 v 21:01 | Dicy° |  My Days
Pořád tomu nějak nemůžu uvěřit. Už ráno jsem si řekla, že prostě dneska napíšu alespoň kousek k nějaké rozepsané povídce. Ale jen těžko jsem si dokázala představit, že dokončím Na křídlech Pegase. A já to dokázala. Prostě jsem si pustila poslední díl SGA... Prožívala jsem to, jako bych to viděla poprvý. A pak jsem sedla k počítači a prostě jsem tu poslední kapitolu napsala. A víte co? Já jsem na ni fakt pyšná. Líbí se mi, jak jsem to zakončila. Jsem spokojená...
A dokonce jsem dopsala jednu kapitolu Lily's song:)
♥♥♥

Ale mám problém!! Velkej!
Sledujte:
Zjistila jsem, že ještě nemám únorový číslo Rock&Pop. → Budu muset jí do trafiky. → Neodolám a koupím si cigára. → Týdenní kapesný bude v hajzlu. → Příští tejden budu mít už jenom dvě stovky. → ZA CO SI KURVA KOUPÍM WRECKING BALL!??!!?!??? :'(

Plusovej bod:
Thomy zejtra nejde do školy. → Můžu si v klidu číst Ptačí vodopády, aniž by se na mě naštval, že ho ignoruju.

A teď letím do vany...

26. Kapitola

26. února 2012 v 20:48 | Dicy° |  Na křídlech Pegase
V posledních dnech se necítím ve své kůži. Bez Carsona je to tady těžké. Naposledy jsem ho viděl asi před dvěma měsíci, kdy jsme se s celým týmem vydali na planetu, kde právě pomáhal místním, abychom mu přivezli potřebné zásoby. Ještě teď mě píchne u srdce, vždy když si vzpomenu, jak dělal oči na dívku, která mu asistovala. Jen těžko jsem se ubránil žárlivosti.

working on a dream.

26. února 2012 v 16:16 | Dicy° |  My Days
Někdy je fantazie lepší než realita. Někdy potřebujeme prožít dobrodružství, i když jen prostřednictvím někoho jiného.

Někdo by možná můj dnešní den nazval nudným. Ale já jsem si užila každou minutu. Hlavně jsem si užívala, že po týdnu jsem měla konečně volný den. Což oceňuji především proto, že zítra mě zase čeká škola. To mě také vedlo k tomu, že jsem dopoledne zabila trochu času psaním životopisu na němčinu. Ale nějak jsem se s tím moc nepárala, je to přeci jenom němčina. A zbytek dopoledne už jsem se mohla jenom povalovat po celém bytě (doslova!) a číst. A že jsem si to užívala! Bože! Úžasnej pocit, po tak dlouhý době, kdy jsem byla nucena číst jenom knihy do kánonu k maturitě, si zase moct přečíst něco, co chci já sama! Takže jsem se po snad nekonečný době začetla do Wilbura Smithe. Miluju ho! Až dočtu Ptačí vodopády, což myslím bude celkem brzo, protože hltám jednu stránku za druhou, pustím se ještě do Zlaté lišky, na kterou se těším fakt nehorázně. Jen matně si vzpomínám, jak jsem ji kdysi přečetla během týdenní dovolené na jižní Moravě. A to má asi 700 stránek a četla jsem ji jenom po večerech (a celý den ji měla v hlavě)!♥

That's just too much!

25. února 2012 v 21:11 | Dicy° |  My Days
Skvělý. Právě jsem přečetla asi dvacet povídek, na které jsem narazila na jedné skvělé stránce. Takže ke všem těm věcem, které se mi po dovolené honily hlavou, přibyly ještě myšlenky na sladkého, milého, roztomilého, zamilovaného Grega House a na nejzvláštnější, nejneočekávanější a zároveň nejkrásnější pár v historii slashe Hawkeyho Pierce a otce Mulcahyo. Ale fajn, povídky byly skvělý, prolítla jsem je během chvíle. Jenže jak je mám jako teď dostat z hlavy?!
Nehledě na to, že v porovnání s nimi musím všechny své povídky hodnotit jako čirý amatérismus. Bod pro mě! To jsem si zase naběhla.

Ano, jak jsem si plánovala napsat alespoň pár řádků k Lily's Song, splnila jsem to. Opravdu jsem napsala PÁR ŘÁDEK. Asi dvěmi větami jsem rozvinula rozhovor Lily a Bruce. To jsem na sebe vážně pyšná. Jen kdybych já věděla, jak dál. Asi si budu muset dál chvíli "na rozmyšlenou". Nenapadají mě ty správná slova. Prostě vím, kam chci dojít, ale nevím, jak... Díky, Lily, za příběh, který se píše tak "snadno"!!

A k tomu všemu... Kurva fix! Mám před očima pořád toho "magora" z Rakouska! Hej! Asi z toho zešílím. Jen kdyby on tak nebyl podobný jednomu... prostě JEDNOMU!♥ Ani jsem si to neuvědomovala, když jsem ho vídávála v tý restauraci, když na mě byl tak hodný, když mi dal extra salát - jenom pro mě, když mi pořád tak děkoval, když se na mě tak usmíval... A pak jsem z nudy způsobené nefunkčním internetem projížděla fotky... Jak tak na něho koukám... Koho mi to přípomíná? Kde jsem viděla podobný úsměv? Sakra! Sakra! Sakra! Poslední dva večery jsem si zakázala na něho koukat. Nešlo to! Nešlo to! Nešlo to! Měla bych být slušná, hodná, věrná... Jsem! Vážně jsem! Ale dokonalým lidem se dá jen těžko odolávat...

A dám si horkou sprchu. A pak, přísahám Bohu, že budu psát!♥
ten úsměv, prostě...♥

More than a Dream!

25. února 2012 v 19:39 | Dicy° |  Poezie
Svět ušitý na míru,
ty a já,
jsme součástí vesmíru.
Jen my dva,
topící se ve tmě,
neslyšně šeptám: Veď mě!
Paprsek slunce, ztracená hvězda.
Jen jedno chci vědět:
zda se mi to pouze nezdá.
*
What do you think about me?
About me and my love?
What's wrong, what's right?
I know it's more than a dream.
Think about world.
Think about hope.
Where's that? Find that.
It's all you need!

Home, Sweet Home...

25. února 2012 v 18:36 | Dicy° |  My Days
"You can travel around the world eight and half times and always find out, click your heels together, there's NO PLACE LIKE HOME!" (Mickey Stipe)
Má pravdu, ten chlapec!♥ Jsem ráda, že jsem doma. Samozřejmě jsem si celý týden užila, i když jsem s našima zažila i celkem krušné chvilky (hlavně s mamkou!), kdy jsem měla náladu prostě se jen tak zvednout a vypadnou od nich na míle daleko. Ale přežila jsem to. A stálo to za to! Zajezdila jsem si skvěle! Sníh byl nádhernej! Počasí úžasný! Vyblbla jsem se dokonale!

Svěží alpský vzduch mi svědčí. Mám hlavu plnou nápadů...♥ Teď se jenom dokopat k tomu, abych si to zapsala. Ale jak se znám, napíšu maximálně pět stránek a pak to stejně zase odložím na neurčito. To znám až moc dobře. Ne nadarmo mám asi deset rozepsanejch povídek! Jsem prostě hrozně spolehlivá! Ale ne! Pár dokončenejch povídek už mám! A jsem rozhodnuta napsat dneska pár řádek k Lily's song. I když si myslím, že to nakonec stejně skončí jenom na těch pár řádcích! :D A opět jsem si připomněla, že jsem pořád nedokončila Na křídlech Pegase. Ty vole, já jsem debil! Pořád ta poslední kapitola ne a ne mi z tý chlavy vylézt. Ale já to snad zvládnu.
A jo!!! A je to tady!!! Konečně mám "alternativní plán" na letní prázdniny, kdyby mi tamto nevyšlo! Dokončit všechny rozepsaný povídky! Ty vole, to bude hustý!:D Bude to těžký! Ale já to zvládnu! A mám se hned na co těšit!♥

A teď si v playlistu najdu něco inspirativního a pustím se do Lily's song. Tak držte palce!

PS: Čekejte fotky!:)

58. Přihláška je vyplněna

25. února 2012 v 18:25 | Dicy° |  Lily's Song
Pondělí
A jak jsme řekli, tak jsme udělali. Kolem třetí hodiny jsme se já, Thom a Michael vydali na procházku po městě s jednou zastávkou ve škole.
Občas jsme se zastavili na kus řeči s někým, koho jsme náhodou potkali a Michael ho znal. Ještě jsme ani nedošli ke škole a znala jsem asi čtyři nové lidi. Nevadilo mi to. Budu tady přece celé čtyři roky, nesmím se stranit společnosti. Od Michaela vím, že tohle město prostě žije a hlavně v létě. Téměř každou noc nějaká párty. Nemůžu se dočkat až na nějakou vyrazím.

57. Příjezd

25. února 2012 v 18:24 | Dicy° |  Lily's Song
Pondělí
Do Athens jsme dorazili něco před dvanáctou. Celou cestu skoro nikdo nepromluvil. Poslouchala jsem svoji mp3ku, takže i kdyby kluci něco říkali, neslyšela bych je. Jakmile jsme vjeli do Athens, nedočkavě jsem si vyndala sluchátka z uší, a když jsme zastavili před velkým domem, který pravděpodobně patřil Michaelovým rodičům, začala jsem být trochu nervózní. Srdce mi bušilo jako splašené. Vzpomněla jsem si na okamžik, kdy jsem měla naposledy takovýhle pocit. Vzpomínky jsem ale rychle zahnala a byla zvědavá na Michaelovi rodiče.
Měla jsem sice trochu strach, jak s nimi budu vycházet, ale ten zmizel hned, jak jsem je uviděla.
Hned jak jsme vešli do zahrady malou dřevěnou brankou, otevřely se domovní dveře a na malou verandu před domem vyšli majitelé domu. Vypadali strašně sympaticky a už z dálky se na nás usmívali.

Prázdniny.

17. února 2012 v 22:01 | Dicy° |  My Days
Poslední noc doma. Poslední noc v Čechách. Zítra už spím v Rakousku. Těším se! Moc! Zase utekl další rok...
Jenom matně si vzpomínám, jaké to bylo minulý rok, když jsme odjížděli. Kdy jsem ještě před hranicemi psala Mírovi, že mi bude chybět. Kde jsou ty časy?
A zítra budu psát Marťasovi... Pokud nezapomenu. Já vím, jsem zlá, jsem zlá, jsem zlá. I'm just pure evil!
Ale jo! Vzpomenu si! Jak bych na něho jen mohla zapomenout!
Pravda! Poslední dobou toho mám v hlavě hrozně moc! A ani o prázkách si od tý debilní školy neodpočinu. Ha! Hurray! Jak já se těším, jak budu po večerech dělat v Rakousku účetnictví! Jak budu dělat úkol z ájiny. Jak budu sepisovat životopis na němčinu! Can't wait!
Takže si teď pouštím Kabáty a nemůžu se dočkat, jak nám budou zítra hrát v autě a táta pojede jako šílenej a mamka bude nadávat, že s náma táta jede, jako by nás ukrad... Není nad rodinnou idilku!

A mám hlad, protože jsem zase neměla čas se najíst. I kdybych měla, doma stejně nic nemáme. Mamka se rozhodla, že nemá cenu nic kupovat, když zítra odjíždíme. Tohle je nejlepší dieta! Right! Nemám, co jíst, tak budu ohladu!:)

Mám tušení, že zítra něco zapomenu doma. Něco důležitýho. Třeba že si zapomenu ráno vytisknout to účetnictví. Nebo si doma nechám čelenku, nebo tužku na oči, nebo řesenku, nebo něco jinýho bez čeho se neobejdu. Ale co?! Vždyť je to jenom tejden. Snad to přežiju. Ale bez řasenky ne!:D A to účetnictví fakt potřebuju udělat!
Tvl! Ještě musím dočíst ty Zbabělce! Asi to nestihnu. Já zhebnu! Jestli přežiju maturitu, tak už přežiju všechno!:D

Jdu si pustit Queer as Folk a pak půjdu spát.
Damn right!!
See ya

Temptation.

17. února 2012 v 21:48 | Dicy° |  I take a photo
Já vím, že bych neměla. Já vím, že hubnu. Já vím, že sladký nemůžu...
Ale copak můžu odolat? Copak můžu odmítnout?
Když já mám tak hodnou babičku... ♥

Let's Tweet: "fucking crazy night."

12. února 2012 v 15:33 | Dicy° |  My Days
Dnešní den je zabitej! A to bych se ještě měla učit češtinu a právo. A ne a ne se k tomu donutit. Jediný, co jsem celej den dělala bylo to, že jsem koukala na House a na nejnovější díl The Secret Circle. Ale když hodně přivřu obě oči, dá se to vlasně považovat za učení angličtiny, když na to koukám v originále bez titulků. Takže jsem ze sebe celkem spokojená. A teď poslouchám songy z Glee, sedím na posteli zabalená v dece s notebookem, píšu tyhle žblepty a vedle mě leží sešit literatury, který jenom čeká, až ho otevřu. Ale mě se nechce. Jsem líná, ano! Ale hlavně se ráda koukám na Bruceovu fotku, která je na přední straně.

Co jsem si odnesla ze včerejší oslavy:
za prvé: Už nikdy nebudu pít! (Ne, já vím, že to nedodržím, ale asi si od alkoholu dám chvíli pauzu... A nebo bych měla začít konečně zase jíst! Jak je obecně známo, když začnete pít v osm večer s tím, že vaše poslední jídlo byl oběd, dopadá to špatně! A já vím jak! Dneska už si i mamka všimla, že nejím. Ale to bylo asi tím, že jsem se po snídani vážně necítila moc dobře. A nedivím se. Ještě mi vynadala, že jsem snědla jenom jeden chleba, ale ten druhej už bych do sebe fakt nedostala. A kdyby jo, neudržela bych ho dlouho. No, tak jsem si k obědu dala jenom dva malý knedlíky, a co jako?! Tak byla babi naštvaná, že nejím, no a co?! Tak se mě mamka ptala, proč nejím, a co?! Je mi to fuk! Chci zhubnout! A třeba se všichni přetrhněte říkat mi, že to nepotřebuju a bla bla bla, ale já prostě chci!)
za druhé: polar je fakt dobrej!
za třetí: jelzina už nikdy!
za čtvrté: závidím bejb, že dostala The Rising!♥ :D*
za páte: je nerozumné chodit v mínus dvaceti ven jenom v tričku.
za šesté: když jsem se vyblila, bylo mi fajn!:D:D a jenom díky NĚMU!♥
za sedmé: a teď už se fakt musím jít učit!! Damn!

PS: Má z Vás, pošuků, někdo Twitter, nebo všichni lezou jenom na Hnusbook?!


Nothing to prove.

2. února 2012 v 19:51 | Dicy° |  My Days
Dnes se mi bráška vrátil domů. Po čtyřek dnech strávených v Olomouci se nám velký chemik vrátil domů. Přiznám se, že jsem si volný pokoj a trochu klidu celkem užila. Ale pravdou také je, že včera už mi trochu začal chybět. Hlavně rána byla dost divný, když jsem tu byla sama. Na autobus jsem chodila sama. Nikdo si nestěžoval na to, jaká je zima, což mi vážně chybělo. Musela jsem se spoléhat jen a jen na svůj budík. Neměla jsem komu říkat "Zpytuj!" (naše hláška, no!:D) Prostě měnší nuda. Ale teď už to nehrozí. A zítra je ke všemu volno. Takže si ho užiju až až... A někdy kolem soboty večer si budu říkat: "Tak kdy už zase někam pojede?!" :D Né, vtip!:)) Zítra z něho musím vytáhnout nějaký informace o tom, jak bylo v Olomouci. Hádám, že se zase rozpovídá a poskytne mi zevrubný popis všech chemicky nadaných studentů z republiky, kteří se tam sjeli. :D

Dnes jsem chtěla jít do Krize. Ale co? Sedím doma, poslouchám písničky a přemýšlím, co bych mohla dělat. Jsem nastydlá, venku je zima a mamka mě nikam nepustí. Hip hip hurá! No co, alespoň si v klidu dopíšu ekonomiku, poslechnu si pár songů, napíšu něco na blog, najdu si nějaký informace o tý Francii, kouknu na pár dílů seriálu, možná přečtu pár stránek ze Zbabělců a kdo ví co ještě... Do půlnoci času dost. Dřív stejně neusnu! Táta šel zase do hospody, takže dokud ho neuslyším, jak jde po schodech, neusnu! No, díky, tati!:)) Asi bych se o něho měla přestat pořád tak bát... To se lehko řekne. Ale těžko udělá!

Jdu dělat něco smysluplnýho! Tyč pryč!

Shadow 006

2. února 2012 v 19:25 | Dicy° |  I take a photo
WALL-E