Prosinec 2011

Loučíme se se starým rokem...

30. prosince 2011 v 23:08 | Dicy° |  My Days
ano... už zítra je silvestr. no, není to krása. už je za námi zase jeden rok. další rok. rok 2011 končí.
možná by si zasloužil menší zhodnocení. tak za prvé. tenhle rok byl prostě krásnej! užila jsem si ho. od začátku do konce.
takže:
1. konečně jsem se dostala přes tu věc s davidem. konečně! myslím, že rok ve s*ačká bohatě stačil, ne? to, že ho nechápu, jak může s tou megerou vydržet, už je věc jiná!
2. nejkrásnější oslava OSMNÁCTÝCH narozenin. jistě! oslava by byla lepší, kdybych si všechno pamatovala, ale stejně jsem si ji užila.
3. je za mnou těžké rozhodování, co s mou budoucností. asi milionkrát jsem změnila to, co jsem si plánovala. ale nakonec jsem myslím našla to ideální! tak snad to vyjde.
4. mám svoje tetování!!!!!! to, které jsem si tak dlouho přála!!!!!!
5. prožila jsem nejkrásnější večer/noc ve svém životě = maturák!♥
6. zpráva o koncertu bruce v praze příští rok!

jo... jasně! bylo tu pár momentů... ale opravdu jenom pár!
1. s mamkou jsme byly dlouho na ostří nože!
2. R.I.P., R.E.M.

a teď vím jen jednu věc jistě: zítřek si hodlám užít. nejdřív s martínkem a pak to rozjedem s bejb!♥ a pokud budu v neděli něčeho schopna (i když o tom silně pochybuju), tak čekejte článek. ale spíš se vám pochlubím až v pondělí...

VŠECHNO NEJLEPŠÍ DO NOVÉHO ROKU, DĚCKA!♥

Shoes.

30. prosince 2011 v 16:03 | Dicy° |  I take a photo
Dnes jsem si z nákupu přivezla nový botky...
A už teď se těším až s nima někam vyrazím...!

Nejkrásnější dárek <3

26. prosince 2011 v 17:52 | Dicy° |  My Days
Dostala jsem lásku! Nečekanou, překvapivou, velkou, upřímnou, krásnou... Snad dlouho vydrží.
Je nádherný slyšet zase po dlouhé době ty dvě slova. A tentokrát jim opravdu věřím.

Užívám si, když ho mám vedle sebe. Když spolu jdeme ruku v ruce. Dnes jsme takhle chodili asi dvě hodiny!

Je krásný bejt zamilovaná!!

Těžko jsem mohla vědět, co se z toho nakonec vyvine, když mi minulou sobotu Maty řekl: "Přijde Martin."
Přišel. Bavili jsme se. Rozuměli jsme si. Aby taky ne, když se známe od školky. Máme si co říct!
Když jsem měla problémy, pomohl mi. Prostě napsal, ať jdu ven, že si promluvíme. Zvedl mi náladu. Rozesmál mě. Bylo mi s ním fajn. Psali jsme si. Skoro pořád.
Je hodnej, je zlatej, je roztomilej, je prostě skvělej... Je to prostě ON!

A mám tak skvělou náladu, že mi ji NIKDO nezkazí. Nenechám si ji zkazit. Jsem zamilovanej člověk a hodlám si to užívat. Takže každý ráno nahodím úsměv od ucha k uchu (aby taky ne, když mě budí tak krásné smsky!) a dokud neusnu, usmívám se :))
...dreaming about the day
when you wake up and find
that what you're looking for
has been here the whole time...

Shadow 005

24. prosince 2011 v 19:05 | Dicy° |  I take a photo

Krásné (bohužel ne Bílé!) Vánoce...

24. prosince 2011 v 18:47 | Dicy° |  My Days
A zase jsou tu Vánoce. Dnešní den byl prostě krásnej!
Nevím, jestli to bylo tím krásný probuzením, nebo tím, jak jsem si užila včerejší večer, ale už od rána se mě držela skvělá nálada... A ne a ne se mě pustit!
Dopoledne jsem ozdobila stromek, i když mi to celkem dalo zabrat. Tatínek měl také dobrou náladu a nenapadlo ho nic jiného, než mi se slovy: "Fouká vítr!" skopávat ty ozdoby na zem, takže jsem tam některé musela dávat na dvakrát! :D
Pak jsem koukla na poslední díl Expozitury (happy end!! ) a poslední díl šesté série Dextera (ku*va! takovej 'hustopřísnej' konec a nová série až v září!! nevydržím!!).
Po půl třetí jsem šla asi na hoďku ven s Martinem. Takže nálada ještě lepší!! A tehdy... Jsem dostala první dárek:
Nejkrásnější překvápko!!

Když jsem přišla domů, už jsem moc volného času neměla, šla jsem připravit stůl, pak byla večeře a pak jsem si dávali dárečky. Jsem fakt ráda, že ta fotka udělala babi takovou radost!
Ale stejně nám to tu s bráchou sluší :D

A teď poslouchám R.E.M. a mám se skvěle! Part lies, Part Heart, Part Truth, Part Garbage je prostě nádherný!!
Takže ve zkratce... To nejlepší:

Zklamaná...

22. prosince 2011 v 14:05 | Dicy° |  My Days
Hroznej pocit... když Vám člověk, na kterým Vám tolik záleželo, najednou hází klacky pod nohy. Jenže, kdyby to alespoň bylo právem. Je mi z toho špatně. Člověk, o kterým jsem si myslela, že je dokonalej... A najednou, jako by to byl někdo úplně jinej. Já to nechápu. Všechno bylo fajn. A najednou se mi všechno hroutí.
Nejhorší je to, že já prostě vím, že jsem nic neudělala! Kdyby to byla pravda... To co mi pořád říká. To, za co mi nadává. Ale není! Vím to! O to víc to bolí...
A to jsem se na ty Vánoce letos vážně těšila. A teď jsou zkažený...
Já nevím, co mám dělat... :'(

Vůbec nemám náladu nikam chodit, ale slíbila jsem, že na ten maturák přijdu... Na angličtinu nejdu! Nemám na to sílu...

A nejhorší na tom je, že i když jsem na něho naštvaná, nejvíc mě mrzí, že už ho nikdy neuvidím (i když po tomhle všem, už bych na to asi stejně neměla odvahu). Dnes brácha přinesl fotky z maturáku, tak jsem na ně koukala... A vpomínala na to krásný... Vzpomínám, jak jsme se poprvé potkali. Vzpomínám, jak mě překvapil, když na mě čekal před školou. Vzpomínám na naše telefonáty přes webku. Vzpomínám, jak mi zpíval, dokázal mě rozesmát... A že to bylo po dlouhé době, co mě kluk dokázal tolik rozesmát. Vzpomínám na jeho krásná slova...
A teď to jsou jenom samé nadávky! :'(
A teď si pořád dokola pouštím tohle video, vzpomínám, jak jsme na bráchovo maturáku tancovali na "Wonderful World" a... brečím tu jak malá.

Vrátila bych čas... aby se nic z toho nestalo... Už je pozdě! :'(

Jsem bez peněz, ale mám se skvěle!

19. prosince 2011 v 18:53 | Dicy° |  My Days

Bože, lidi, na tom světě je krásně! A jak krásné jsem dnes měla ráno! Donutila jsem se vstát dřív a stihla jsem celý díl Queer as Folk... Jak nádherná tradice pondělního rána! A i copánky jsem si stihla udělat :)*
A pak hurá do školy. Nakonec jsem si ty cíga stejně koupila! Dokonalé ráno prostě nemůže být bez cigeretky! Potřebuju posílit nervy před tím, než vlezu do školy. Zapálila jsem si ještě na Borech. A udělala jsem dobře... Viděla jsem Lucíí* Sice jenom z dálky, ale i to mě nehorázně pozvbudilo. Hned jsem jí psala. Odepsala hned. A já měla prostě skvělou náladičku. A v tu chvíli... ZAČAL PADAT SNÍH! No, existuje něco lepšího? :)*
Ze školy jsem si dělala velký prd! Podepsala jsem kondolenci za Václava Havla...

A po škole do meka s Thomym a pak do Plazy na nákupy. Dědovi jsem koupila křížovky a prolezli jsme HáeMko :D* Bože, tam byly tak úžasný věci! Já už chci, aby bylo po vánocích, aby přijela babi z Plzně na návštěvu, dala mi nějaký penízky a já mohla konečně na nějaký nákupy a udělat si radost (hlavně tím úžasným svetrem!). Mám poslední dvě stovky a ty musím zítra dát za video z maturáku. A to ještě musím koupit ten rámeček na fotku pro babi a dědu... A ještě dárek pro Thomyho!!! áááááá, kurvááá!!
A stejně mám největší radost z dárku pro bráchu. Jenom doufám, že se bude líbit i jemu. Ale tuším, že mu udělá radost. I mě se ta knížka líbí a to mi jsou vlaky u zadku :D* A nejdražší dárek samozřejmě pro mojí nejdaržší Bejb!

Ještě čtvrt hodiny a stáhne se mi Dexter! Snad se to zase neposere v posledních minutách. To už by mě stálo nervy :D* Těším, těším...
A večer Partička!! Dneska byl ÚSMĚV, PARTIČKA... takže: Ave, Partička!!! Mějte se!

Jo, a toho Martina prostě nemůžu dostat z hlavy.... !!! :D*

U nás najdete štěstí!

18. prosince 2011 v 13:15 | Dicy° |  All over the world

Jednou duhová vlajka!! Pro NĚ! <3
Včera večer mi to Maty řekl cestou v tramvaji.
"Víš, kdo měl ve Lhotě svatbu?"
"Nee."
"Ty dva pánové... Z návsi... Tři tejdny zpět."
Nahla jsem řekla jen: "Fakt? Jéééé, to je hezký!" Ale v duchu jsem se mohla pominout štěstím. Jsem šťastná za ně! Jak já jim to přeju... ♥♥♥
Takže u nás ve Lhotě jsme světoví!! Miluju to tady! ŠTĚSTÍ PRO VŠECHNY!

My z vesnice!

18. prosince 2011 v 10:02 | Dicy° |  My Days
Asi se mi za chvíli rozskočí hlava! A mám žizeň! Od rána pořád něco piju. Ale na to už jsem si zvykla. Že když jdu večer na pivo (nebo tři), tak ráno vypiju na co přijdu. Čaj při snídani jsem vypila ještě než jsem kousla do chleba.
Takže menší kocovina, no? To mě ale tatínek potěšil, když mi oznámil, že kolem jedenáctý ho povezu do Plzně. Fajn! Mamka hned vytáhla tester! A stejně jsem nafoukala 0,00! Což i mě docela překvapilo, protože když jsem někdy kolem tý druhý šla spát, svět se mi docela točil :D
Ale stejně jsem neskutečně ráda, že jsem šla. Protože s chlapama ze Lhoty se prostě paří nejlíp. Jsme to my! Vesnický! Stejná krev! :D Jenom škoda, že kovboj nešel! Ale ta jeho megera ho zase nepustila... Tomu už se musím jenom smát! :DD
A jsem hroooozně ráda, že nakonec přišel i Martin. A že nás vezl autem a nemuseli jsme eNkem a mohli jsme tam být alespoň o chvíli dýl. Docela dobrý, že jsem ještě nezadaná. Marťas se už zase rozešel s tou svoji. Prej: "Tak jsem ji dal kopačky. Dala mi takovou facku, že si vykloubila rameno. Tak jsem ji ještě vezl do nemocnice." To docela zabíjel :D
Ale fakt jsem si to s ním užila. Šári tam byla s Martinem, já jsem tam byla s Martinem... Legrace, hm?! :D A Martin prej: "A já ji znám tak dlouho... A stejně ji mám rád!" To mě fakt potěšilo :D :D

A rodiče ani nebyli tak moc nasraný, jak jsem očekávala. Akorát mamce se nelíbilo, že mě vezl Marťas autem, i když jsem jí říkala, že nepil. A táta mi dal menší přednášku, že bych měla dodržovat to, na čem jsme se domluvili. Ale to šlo jedním uchem dovnitř a druhým ven :DD

Ty vole! Já píšu tak dementní články, když mám kocovinu :DD A to ještě musím vymyslet úkol na anglinu...

Vpravo piš!

16. prosince 2011 v 22:37 | Dicy° |  Tema týdne
Nervózně podupávala nohou. V duchu přejížděla svými prsty po strunách. Zavřela oči. V hlavě jí hrála oblíbená melodie. Koutek úst se jí vyhoupl do mírného úsměvu.
Když opět otevřela oči a zjistila, že je stále ve škole, ve třídě, že sedí ve své lavici a čeká, až zvonek ohlásí začátek hodiny českého jazyka, její nálada opět poklesla.
A ano, ta chvíle nastala. Drnčení zvonku se jí zabodává do uší. A je to tady…
Netrvá dlouho a profesor vchází do třídy. Neúprosně se blíží ke katedře: "Sednout!" zavelí neústupně.
Lily ztěžka polkne a sedá si.
"Připravte si sešity. Napíšeme si diktát," hlásí profesor, aniž by zvedl hlavu od třídní knihy, do které zapisuje jména několika šťastných jedinců, kteří chybí a diktátu se tedy vyhnou.
Lily třesoucí rukou sahá do tašky, a po chvíli hledání, vytahuje malý tlustý sešit. Pokládá ho před sebe a otvírá ho na první volné stránce. Z penálu vytahuje propisku.
Sakra! Pravopis? Pravopis! Sakra, pravopis!!
Vpravo piš!!
Doprava tedy píše datum…
16.12.2011
Diktát č. 8
Profesor se dává do čtení celého diktátu a Lily pomalu dochází, že pravopis opravdu není její silná stránka.
***
"Dnes jsme psali diktát," řekne celá nešťastná.
Soucitně na ni pohlédnu: "A?"
"Záleží na tom…" řekne tajemně.
"Na čem?" ptám se s úsměvem.
"Sdělit se píše se S?"
"Ano."
"Skončit také se S?"
"Ano."
"Může být před a čárka?"
"V některých případech ano."
"Ztěžka je se Z?"
"Ano."
"Jižní Amerika se píše s velkými písmeny?"
"Ano."
Chvíli jen mlčí a zamyšleně hledí před sebe.
"Tak co?" naléhám.
"Nesnáším pravopis!" řekne a mě je to jasné. Zasměji se.
"Možná by ses přeci jenom měla vrátit do Ameriky, drahá Lily. Tam ti bude lépe."

----
...aneb občas si také připadám, že jsem se nenarodila v Čechách!

Unavená!

14. prosince 2011 v 20:01 | Dicy° |  My Days
Dneska už opravdu musím jít spát brzy. Ráno si mohu trochu přispat, do školy jedu až na devátou. Ale stejně... Takhle už to přeci dál nejde. Dnes jsem málem usnula při konverzaci a při účetnictví.
"Péťa je unavená? Nebo ji to jenom nebaví... No jo, je to otrava!" už si toho dokonce všimla i profesorka na účto.
A zítra zase přijedu domů až večer. To je tak, když někdo končí ve škole až v půl sedmý. No, ale stejně se na Chucka těším. V úterý to bylo skvělý. Hlavně potom v hospodě. A ono se s ním vážně dobře kecá! Už mám jakž takž připravenou prezenčku na zítra na téma můj oblíbený film. Ještě to bude chtít menší úpravy, ale to hlavní už tam mám. A nakonec jsem si stejně vybrala Zkrocenou horu... Protože ta u mě vždycky zvítězí! Tak snad to zvládnu. Zítra si musím během dne ještě tak plus mínus rozmyslet, co k tomu řeknu, protože v prezentaci mám dohromady asi tři věty a všechno budu tahat z patra :D No, jsem na sebe zvědavá. Ale v úterý jsem o R.E.M. taky mluvila bez přípravy :)*

Stejně už se těším na pátek!! Nejen, že končí škola. Navíc končí poslední celý týden školy v tomto roce. (A já příští tejden prostě nic dělat nebudu!) A k tomu všemu konečně jdu na ty vánoční nákupy. Docela brzo, no! Je toho dost, co ještě musím koupit. Taky se s bráchou jedeme v pátek vyfotit, to jsem na to zvědavá :D Jen doufám, že nám to stihnou do těch Vánoc udělat! To by byl docela průser! :( Ale na ty nákupy se fakt těším! Po dlouhý době zase lítat po obchodech, z krámu do krámu, s milionem tašek v ruce... A s mým věrným (nakupovacím) parťákem!!
A doufám, že ten večer vyjde. Zase na pokec s kovbojem! :D* Teda jestli ho ta jeho pustí! No jo no, žárliví idi! :D* Ale já moc pít nebudu, vážně ne!! :)*

Miluju tuhle scénu!!!

Vzpomínky bolí!

12. prosince 2011 v 20:35 | Dicy° |  My Days
Právě mi došla jedna moc důležitá věc. Příští rok, 11. července, se pojedu na Bruce podívat do Edenu... Tedy do místa, kde jsem 17. srpna 2008 šilela z/s R.E.M.!! Právě jsem si to ověřila za pomoci strýčka Googla a rozbrečela jsem se tu jak malá. Nojo! Vzpomínky! Vzpomínky na skvělej koncert! Takovej, kterej už nikdy nezažiju.
Nechci se vidět, až tam vylezu toho 11. července na tribuny a uvidím ten prostor, pódium... Vzpomínky! Vzpomínky! Vzpomínky! Vzpomínky bolí! Ale jsem ráda, že je mám!
Stejně se na Bruce těším. Hrozně se těším! A ono je to za tááák dlouho! Ale myslím, že to uteče rychle. Ani si moc dobře neuvědomuju, že v tu dobu budu mít (snad úspěšně) po maturitě. Budu mít jasno, kam půjdu. Jestli do Prahy, nebo jestli zůstanu v Plzni. Sama ještě nevím. Táhne mě to do Prahy. Táta mě tam chce! V Praze je lepší škola. Je to prostě Praha. Ale jak to zvládnu? Jak to tam přežiju? Nemůžu tam být sama! Skoro všichni mi zůstanou v Plzni. Holky ze třídy, Thomy, kluci ze Lhoty... Prostě všichni, který když dlouho nevidím, tak mi prostě hrozně chybí! Vždyť už teď je mi smutno, když na to pomyslím :'( Kdybych zůstala v Plzni, mohla bych se se všemi stýkat, kdy bych chtěla, ale chodila bych na horší školu. Na druhou stranu... Praha je Praha. V Praze to žije. Třeba bych stihla ještě křest další desky Goodfellas, když ten poslední jsem zmeškala. A nejen to... Achjo! Tohle rozhodování fakt miluju!! Ale myslím, že to prostě nechám na osudu. Když mě do Prahy vezmou, půjdu tam. A nebudu si nic vyčítat. Praha má své klady! Když mě nevezmou, zůstanu v Plzni. A budu šťastná tak, jako tak!
vzpomínky bolí!! :(

Dnes jsem po dlouhé době viděla Markouše. Ale jo! Bylo fajn ho zase po delší době vidět. A stejně ho mám ráda! I když bych mu občas jednu vrazila :D* Néé, džouk! :)* Je fajn! ;)*

A jo! V pátek konečně na nákupy vánočních dárků!! Dneska jsem se celkem zhrozila, když mi došlo, že už příští tejden jsou Vánoce! Damn! A já nemám ani jeden dárek...

Goodfellas/Support Lesbiens

11. prosince 2011 v 18:51 | Dicy° |  Goodfellas
Pár fotek ze včerejšího koncertu... Není jich mnoho a nejsou moc kvalitní. Můj mobil nemá moc velkou pamět, ani moc kvalitní foťák. A při koncertu většinou nebyl čas na focení. ↓

Goodfellas a Support Lesbiens na živo! <3

11. prosince 2011 v 18:39 | Dicy° |  Goodfellas
Jsem unavená. Bolí mě nohy. Ale ne... Nestěžuji si. Nemám k tomu důvod. Skvělá nálada se mě stále drží. Včerejší koncert byl krásný, úžasný, nádherný... prostě legendární. Ale o tom později. Vše popořadě.

Tenhle týden nebyl zrovna jednoduchý. Ve škole toho bylo dost, pořád nějaké testy, nebo zkoušení. Proto jsem byla nevýslovně ráda, že konečně nastal pátek. Vše jsem zvládla celkem na pohodu, to jo. Ale nervy dostaly zabrat. Ale pátek byl tady a s ním již dlouho očekávaný bráchův maturák. K tomu všemu jsem se navíc měla opět vidět s Honzou.
Maturák byl krásnej. Honzík byl skvělej. Užili jsme si to. Skoro pořád jsme tancovali. Sice mě v těch vysokých botech pekelně bolely nohy, ale nějak jsem to pak už nevnímala. Brácha byl boží, hlavně při předtančení. A pak mi věnoval i tanečěk. A jelikož byl už trochu napitej, tak jsme to na pár písniček docela rozjeli :D*
Po půlnočním překvapení a dotančení, rodiče odjížděli, tak jsem si od nich vzala své věci. A krátce na to jsme vyrazili do Krize. Cesta eNkem byla celkem zajímavá! Sranda byla!
V Krizi jsme nebyli nijak dlouho, i když já už si vlastně moc nepamatuju, jak dlouho jsme tam byli :D* A pak jsme šli do Domina, kde měl brácha mazec. Jako nic moc, trochu nuda. I když je pravda, že když Honza se Šári odešli, tak hráli docela slušný songy.
Kolem půl šestý jsme s bráchou odcházeli. A jelikož jsme měli docela dost času, protože první autobus nám jel domů až v půl sedmý, tak jsme ještě jezdili tramvají sem a tam, abychom nemuseli čekat tak dlouho v takový zimě! A že byla fakt velká zima!! Před sedmou jsme tedy dorazili domů, hned jsem zalehla a spala až do oběda. Pět hodin spánku sice není moc, ale kupodivu mi to stačilo. A že jsem na večer potřebovala docela dost energie!

Tak tedy... Maturák byl skvělý, ale včerejšímu večeru se nemůže vyrovanat. V plánu byl koncert Support Lesbiens v Šeříkovce na Slovanech. Ovšem... Musím se přiznat, že jsem z velké částí na kocert šla kvůli předkapele - GOODFELLAS!! A... Ano! Byli skvělí! Jak Goodfellas tak Supporti. Se Zuzkou jsem měla sraz v půl osmý. Když jsme dorazili do Šeříkovky, bylo tam pár lidí. Zuzka si dala vodu, já měla chuť na pivo. Bylo osm. Nic se nedělo. Pivo pomalu mizelo a nic. Chtělo se mi na záchod. Tak jsem šla, i když už bylo čtvrt na devět a každou chvíli se měla objevit moje milovaná kapela. Sál byl stále téměř prázdný. Hned jak jsme vylezli ze záchoda, do uší mě praštily tóny úžasného songu Car Check. Skoro jsem se rozběhla. Jelikož bylo u pódia pár lidí, dostali jsme se Zuzi až dopředu. Boží! Dva metry od Thea!! Krásnej! Prostě krásnej! A ty jeho dlouhý pohledy! A jak se na mě krásně usmíval! Zpívala jsem si s nima každou písničku, každý slovo... A tak rychle to uteklo :( Alespoň jsem si odnesla domů desku, kterou Tom rozdával fanouškům v první řadě. Co na tom, že ji teď mám doma dvakrát! :D* Jen mě desně se*e, že jsem si pak nechytila ten Theův klobouk, když ho Tom na konci hodil do publika! :( A já na něj celou domu tak zálibně koukala a říkala si, jak je krásnej (ten klobouk... i Theo!). Ale na ten jeho úsměv stejně nezapomenu. A když při Tom při refrénu písničky (už nevím, která to byla) sešel těch pár schodů mezi diváky a stál tak chvíli těsně přede mnou, mohla jsem se pominout. Ale všechno krásný jednou končí a Goodfellas opustili pódium.
K našemu překvapení příprava pódia netrvala ani tak moc dlouho, jak jsme očekávali, a Support Lesbiens se objevili za necelou čtvrt hodinku. A byli skvělí! Jak jinak! Kryštof se trochu zpravil a s tím větším bříškem vypadal jako správnej mazlící, roztomilej méďa! A byl vtipnej! :D* A sexy!! a jo, a jo, a jo!
Uteklo to hrozně rychle! Hrozně! Ale závěr byl krásnej! Já jsem ječela jako šílená. Stejně jako všichni ostatní. To prostě jinak nešlo. Takže se miláááčcí ještě dvakrát vraceli. Ale úplnej závěr... Poslední loučení... Málem se mi podlomila kolena... Loučili se, ukláněli se (Kryštof křičel do davu, protože při poslední písničce to byl takovej nářez, že vypadnul zvuk a nefungoval mu mikrofon!), mávali... Zbyněk už opoštěl pódium, naposledy se podíval do davu, pak se podíval na mě (protože jsem stála na pravé stráně pódia a přesně tudy také odcházel), náááádherně se usmál a zamával mi... Málem jsem si roztrhla pusu, jak jsem se usmála. V poslední chvíli jsem se ještě vzpamatovala a zamávala jsem mu nazpět! A pak zmizel a za ním celá kapela. Ještě párkrát jsem si zařvala a koncert tak definitivně skončil. A bylo na čase jet domů.
Celou cestu autem jsem měla zavřený oči, usmívala jsem si a v duchu jsem si přehrávala Theovy pohledy a krásný úsměv, zpívajícího Toma pár centimetru přede mnou, všechny krásný písničky a Zbyňkovo loučení... ♥♥♥ Prostě krásnej zážitek, na kterej dlouho nezapomenu. Tedy... Na který NIKDY nezapomenu!

Kočky mají vždy navrch

7. prosince 2011 v 8:27 | Dicy° |  Jednorázové povídky
Typ (Zadání): Bajka
Motto: ... a pes jim vždy uvěří
Pozn.: Soutěžní povídka (do LSII) ↓

Láska umlčená ohněm

3. prosince 2011 v 19:38 | Dicy° |  Tema týdne
Seděl, aniž by se pohnul. Zády se opíral o kmen stromu. Svůj zrak upíral na křehkou postavu dívky, která poskakovala na loučce před ním. Její bosá chodidla tančila po zelené hladině. Kam její kroky dopadly, tam se v trávě objevily malé vlnky, které vyznívaly do ztracena. Na jeho tváři to vykouzlilo šťastný úsměv. Miloval tu dívku. Miloval její rudé vlasy, které v jemných kudrlinkách splývaly téměř až do poloviny jejích zad. Miloval její zářivě zelené oči plné života. Sledoval její postavu. Ladné pohyby, kterými proplouvala vzduchem při každém svém radostném výskoku. Krátká sukýnka černých šatů se vlnila kolem jejích stehen.
Zvedl se a udělal pár kroků vpřed. Všimla si toho, zastavila se a podívala se na něho pohledem raněné laně.
"Tohle není fér!" řekl dotčeně.
"A to že zase odcházíš, snad fér je?" zeptala se.
"Musím."
"Proč? Protože nechceš být se mnou? Protože se za mě stydíš? Protože se bojíš, co řeknou ostatní? Protože…" nevěděla, jak dokončit větu.
"Víš, že jsem s tebou rád! Proto tohle není fér! Nedívej se na mě, jako by to vše byla má vina," bránil se.
"A já za to snad mohu?"
Mlčel. Neměl na to co říct. Sklopil zrak. Nemohl se dívat do jejích smutných očí. Věděl, že ona za to nemůže.
Povzdychla si: "Jen bych si přála být s tebou!"
"Víš, že já bych s tebou moc rád byl déle…" téměř vykřikl a opět se jí zadíval do očí.
Usmála se, ale v jejích očích byl smutek. Cítil zvláštní pocit u srdce.
Otočil se a zamířil zpět k vesnici. Nechal ji tam stát. Už se ani jednou neotočil. Moc dobře znal její výraz ve chvílích, jako byla tato. Znal ten smutný pohled jejích krásných zelených očí zalitých slzami. Nesnášel, když musel odcházet. Ale musel…
***
Jeho srdce splašeně tlouklo. Cítil, jak strach prostupuje celým jeho tělem. Utíkal, jak nejrychleji dovedl. Jeho nohy dopadaly na kamenný chodník zmáčený silným deštěm. Cítil, jak jeho oblečení, nasávající dešťovou vodu, pozvolna těžkne. Ale běžel dál. Nezpomaloval. Nesměl si dovolit ztratit ani jednu vteřinu. Musel ji najít. Musel ji varovat. Doběhl až na okraj vesnice k malému zděnému domku. Vběhl malou brankou na přední zahrádku a po rozbahněné pěšince doběhl ke vchodovým dveřím. Vtrhl dovnitř.
S trhnutím se otočila a překvapeně na něho pohlédla.
Nepustil ji ke slovu a řekl: "Musíš pryč!"
"Co? Kam bych měla chodit? Proč?" nechápala.
"Jdou po tobě!"
"Kdo?"
"Lidé z vesnice!"
Než stačila odpovědět, ozval se odněkud z venku křik. Otočil se a vyhlédl ze dveří na ulici.
"Je pozdě," zašeptal zoufale.
"Martine!" udělala dva kroky vpřed, aby mu byla blíž, "co se děje? Bojím se."
Pohlédl na ni. Uchopil její tvář do dlaní.
"Ach, Natalie! Kéž bychom se narodili v jiné době?"
"Děsíš mě!" vzhlížela k němu očima plnýma strachu.
"Musíme se rozloučit. Musíš rychle odejít."
"Proč?!"
"Prosím, neptej se!" chytl ji za ruku a táhl ji ven ze dveří. Na její ramena dopadly první kapky ledového deště. Zachvěla se zimou. Došli k brance, kde se na chvíli zastavili.
Martin si stáhl z ramen svůj kabát a přehodil ho přes ni. Její tvář zakryl kápí.
"Běž! Neohlížej se. Běž, co ti síly stačí!"
"Ale co ty?" hlas se jí třásl.
"O mě se nestarej. Zachraň se!" naposled políbil její rty. Pak už jen pozoroval její záda, dokud se neztratila mezi stromy nedalekého lesa.
Když se otočil, spatřil dav lidí. Hnali se jeho směrem. Ztěžka polkl.
***
Prodíral se hustým davem. Všichni kolem něj křičeli. Konečně se mu povedlo dostat se až dopředu. Chvíli se nic nedělo. V hlavě mu zněl ten dunivý řev lidí. Kolena se mu třásla.
Pak ji uviděl… Vedli ji dva strážní. Každý ji podpíral z jedné strany. Občas jí její zesláblé nohy prostě vypověděly službu. To ji pak muži spíše táhli a v prachu na zemi, vysušené poledním sluncem, zůstávaly tenké kolejničky po jejích chodidlech.
Svět se s ním zatočil. "Bože, co jste to s ní provedli?" proběhlo mu hlavou. Její černé šaty, vždy tak pečlivě upravené, byly teď špinavé a potrhané. Její vlasy byly slepené špínou, potem a krví. Její jemná, sametová pokožka byla pokryta vrstvou špíny. Měla zavřené oči a vypadala, jako by nic z toho ve skutečnosti nevnímala.
Muži ji dovlékli až k hranici a uvázali ji ke kůlu. Pak oba odstoupili. Lidé nepřestávali křičet. Slunce neúprosně pražilo. Natalie netečně pozvedla hlavu a podívala se před sebe. Její zelené oči si v davu našly ty Martinovi. Viděl v nich naději, viděl v nich prosbu… Zoufalou prosbu. Tím zoufalým pohledem ho prosila, aby ji zachránil.
Objevil se muž s hořící pochodní. První plamen přeskočil. V rozehřátém vzduchu se oheň šířil velmi rychle.
Praskání ohně prořízl ostrý dívčin výkřik plný bolesti. Martinovi se podlomila kolena. Padl k zemi a snažil se zacpat si uši. Ale ten křik nepřestával. Rozdíral jeho duši a drtil jeho srdce.
Najednou se něco stalo. Něco mu prolétlo hlavou. Snad naděje, zoufalá naděje, že může něco změnit, snad jen pouhé šílenství… Zvedl se ze země, rozběhl se a skočil přímo do plamenů. Jeho zoufalství ho hnalo vpřed. Byl v agónii. Vrhl se ke dřevěnému kůlu, kde se zmítala Natalie. Natáhl se po laně, které jí svazovalo ruce za jejími zády.
Pak nastalo dlouhé ticho. Nikdo nekřičel. Všichni jen stáli a užasle hleděli do plamenů.

Asi po hodině se lidé pomalu začali rozcházet. Toho dne byly zničený dva mladé životy.

__________
Já vím, trochu drastické... Ale takový už středověk bývá...

Šílenec se zase po dlouhé době rozepsal...

3. prosince 2011 v 16:19 | Dicy° |  My Days
Nazdar, šílenci...
Já vím, já vím... Pár dnů jsem nic nenapsala. Ale nebyl čas. A vážně ne! I když věcí, o kterých bych měla co říct, je dost.
Předně: (možná to nepatří do téhle rubriky, ale přísahám, že časem se to objeví i v odpovídající rubrice) Jsou to asi dva dny, co jsem přišla domů, zapla počítač, a jelikož asi před týdnem se na internetu objevila ta šťastná novinka, že Bruce příští rok vyjede na evropské turné, jako každým dnem jsem zavítala na jeho oficiální web, abych si ověřila, zda není něco nového. A opravdu... Pod nádherným obrázkem (který teď již zdobí moji plochu notebooku) byl celkem dlouhý seznam evropských měst. A! Ano! Ano! Je tam Praha! Přijede! On přijede! S kapelou! S novým materiálem! Ano! 21. července 2012 konečně uvidím Boha! Ano! Již toto pondělí se lístky dostanou do prodeje. Již teď plánuji, jak si vezmu notebook do školy, abych co nejdříve po desáté hodině objednala lístek, protože si prostě nemohu dovolit čekat až do večera, kdy se dostanu domů, a riskovat, že bude vyprodáno. Bejb chce jet se mnou Myslím, že to bude legendární!

Včera jsem byla na fotbale. Moc se mi tam nechtělo. Ano, sice jsem na fotbale vyrostla. Jako malá jsem prakticky celé léto trávila s klukama na hřišti s míčem. Ale jít na stadion do Plzně, to není to pravé. Ale šla jsem. Slíbila jsem to! A... co bych pro něho neudělala. Zmokla jsem... Ale nevadilo mi to. Na tribunách na nás nepršelo. Plzeň vyhrála. Nastřílela 4 branky a Pražáci na ně se svým jediným gólem prostě nestačili. Honza byl šťastnej a já byla šťastná, že je šťastnej. Protože, jak už jsem jednou zjistila, když jeho oblíbený fotbalový tým prohraje, není s ním řeč.

K maturitě z češtiny mi schází už ani ne deset knížek. Dnes jsem dočetla Báječná léta pod psa a Thom mi hned půjčil Spalovače mrtvol. Pak tu ještě mám Saturnina a Smrt krásných srnců. K Vánocům bych měla dostat O myších a lidech a Obraz Doriana Graye. Myslím, že kánon nebude problém.
Větší problém, jak jsem se dnes přesvědčila, bude maturita z účetnictví. Myslím ta praktická část. (ta ústní část bude ještě horší!!). Po téměř čtyřech hodinách strávených ve škole (ano, byla jsem v sobotu ve škole!!) mám hlavu jako balón. Když jdete spát o půlnoci a před osmou musíte (protože chcete!) vstávat, jet do školy a tam více jak tři hodiny zápasit s programem na účetnictví, abyste z něho alespoň těch 6. čistopisů dostali, a následně zjistíte, že za dobu, kdy byste měli stihnout celou maturitu, ste udělali jen polovinu, trochu vás to sebere... Ale nevzdávám se a slavnostně slibuji, že budu svědomitě zkoušet další staré maturitní zadání, abych se procvičila a získala rychlost, kterou zatím postrádám a bez které nemám šanci na úspěch.

Zase jsem půl oběda vyhazovala! Já nevím, čím to je, ale poslední dobou mám pocit, že skoro nejím. Nesnídám, ve škole většinou jím jenom velmi málo, pak přijedu domů celá hladová, polknu tři čtyři sousta a jsem plná. Přemáhám se. Říkám si: Ještě jednou sousto! Ještě jedno! Ale v jistém okamžiku už to prostě dál nejde. Nevím! Prostě poslední dobou mám až žalostně málo času. Škola, anglina, k tomu všemu teď navíc lekce s Chuckem (na ně si opravdu nemohu stěžovat!) a navíc asi milon věci k maturitě. Nevím, kde mi hlava stojí.

Nevím, proč mám pořád takové "štěstí" na chlapy. Ano! Honzík je fajn! Moc fajn! Je milej, hodnej, zábavnej, romantickej... ALE taky pořádně žárlivej. Nechápu, proč téměř žádný kluk nemůže pochopit, že můj nejlepší kamarád je kluk. A že se stále stýkám (ve vší počestnosti) se svými ex. No a? Teda řeknu vám, že jestli se v pátek na bráchovo maturáku fakt poperou, tak to bude hustý! Co já jenom budu dělat?! Ale stále doufám, že to Honzu přejde, nebo že se mi ho povede nějak uklidnit... Držte palce!

A teď asi půjdu udělat tu anglinu. Ještě mě čeká němčina... Tak ať to je za mnou ;)*