Listopad 2011

Není nad správnou výmluvu...

28. listopadu 2011 v 21:51 | Dicy° |  My Days
Stav: "Zamilovaná, nadržená a matika je mi u pí*i." Alespoň tak mi to napsal ten můj úchylák, když jsem ho přesvědčovala, že mi opravdu nevadí, že si s ním povídám přes webku místo toho, abych se učila na zítřejší pololetku z cvičení z matematiky. Ještě abych se učila, když ani nevím co. Navíc mi můj bratříček oznámil, že matematický tabulky má ve škole, tudíž mi je nemůže půjčit. Takže jsem opravdu... víte kde.

K tomu všemu jsem si, já šikula, udělala něco s prstem na tělák při basketballu. Trochu natekl, je fialovej a bolí jako čert! Ale prča :D
Prostě se mám skvěle! :))

A teď... jdu na partičku ;)

My Baby

27. listopadu 2011 v 13:53 | Dicy° |  My Days
Proč já mám vždycky štěstí na takové uchyláčky :D Né, džouk! Já bych ho samou láskou sežrala, jak je roztomilej!! :D
Už zejtra, už zejtra, už zejtra, už zejtra... ho uvidím!!
A těším se hrozně moc! Jenom kdybych neměla doučko... Mohli bychom se vidět mnohem dýl! Hm, ale já mám doučko a brácha tam zase nejde, takže musím jít alespoň já :(
No, nevadí, snad mu nebude tak moc vadit, že na mě bude muset "chvíli" čekat... Ale on je zlatej, jemu to určitě nebude vadit :))
Vůbec nevím, co mám psát, moc jsem toho nenaspala a jsem nějaká vygumovaná... Včera jsme si psali až skoro do půlnoci, takže jsem toho moc nenaspala, ale vůbec mi to nevadí :)
Takový moje přerostlý mimčo! :D Mazlící méďa... :D

Jdu se mu věnovat... bááj

56. Loučení

26. listopadu 2011 v 14:12 | Dicy° |  Lily's Song
Pondělí
Ráno mě vzbudily kroky. Pomalu jsem otevřela oči. Nade mnou stál Thom a usmíval se. Vypadal trochu překvapeně, když mě viděl v obýváku s Peterem na gauči.
Usmála jsem se a opatrně jsem se zvedla, abych nevzbudila Petera. Povedlo se, a když jsem následovala Thoma do kuchyně, Peter spokojeně oddechoval.
V kuchyni už seděl i Michael a vychutnával si svůj hrnek kafe.
"Přeju dobré ráno," pronesla jsem vesele a obdarovala jsem ho krásným úsměvem.
Odměnou mi byl jeho stejně krásný úsměv. Vypadalo to, že jsme měli všichni skvělou náladu.
"Co se, prosím tě, mezi váma včera dělo?" zeptal se mě Thom zvědavě a přistoupil zezadu k Michaelovi.
Věděla jsem, na co naráží: "Nic, prostě jsme spolu strávili naší poslední noc," odpověděla jsem s klidem.

55. Skvělá poslední noc v New Yorku

26. listopadu 2011 v 14:10 | Dicy° |  Lily's Song
Neděle
V neděli ráno, hned po snídani, jsem se usadila před televizi a nic mě nepřinutilo se zvednout. Neměla jsem nic jiného na práci. Kolem jedné se ke mě připojil Peter, který se v tu dobu vrátil z města. Kluci byli zavření v ložnici a odpočívali - hlavně Thom.
S Peterem jsme se skvěle bavili, i když televizní program nestál za nic. Hodně jsme si povídali a já jsem byla ráda, že s ním můžu vycházet dobře - jako s kamarádem.
Asi kolem páté hodiny musel Peter ještě někam odejít, aby si něco zařídil, a tak jsem osaměla. Znuděně jsem přepínala z jednoho programu na druhý - nic zajímavého.
Otevřely se dveře do ložnice. Vzhlédla jsem. Do obýváku vešel Thom a usmíval se. Zamířil rovnou do koupelny. Hleděla jsem za ním a když se za ním zavřely dveře, znuděně jsem koukla na obrazovku televize. Vypnula jsem televizi a naštvaně odhodila dálkový ovladač na stolek. Nudila jsem se.
Když se Thom vracel z koupelny, všiml si mého výrazu. S úsměvem si ke mě přisedl: "Už máš sbaleno?"

54. Relaxační den

26. listopadu 2011 v 14:06 | Dicy° |  Lily's Song
Sobota
Byla sobota a já jsem se probudila nezvykle pozdě. Kluci už dávno odjeli do nemocnice. Peter už také odešel, takže jsem byla sama doma. Nechtěla jsem volat Jerrymu nebo Brianovi, abych je třeba nevzbudila. Určitě teď vyspávají v nějakým nóbl hotelu.
Šla jsem se tedy do kuchyně, nasnídat se.
Než přijeli kluci, trénovala jsem na kytaru - čas mi utíkal rychle.
Bylo něco kolem jedenácté, když jsem uslyšela bouchnout dveře. Thom zamířil rovnou do ložnice, kde si zalezl do postele. Michael šel do kuchyně, uvařit Thomovi čaj. Šla jsem za ním.
"Ahoj, tak co? Jak jste to zvládli?" zeptala jsem se.
"Ahoj. Všechno v pohodě," usmál se. "A co si dělala ty? Nechtěli jsme tě ráno budit."
"Vlastně jsem celou dobu cvičila na kytaru."
"Aha, já teď asi půjdu za Thomem," odcházel s hrnečkem čaje.
"Jasně, pozdravuj ho."
"Neboj budu," odpovídal mi za chůze z obýváku. Ještě jsem chvíli seděla jen tak v kuchyni a pak opět zamířila do svého pokoje. Už jsem ale nehrála, ale začetla se do knížky.

Úkol splněn...

26. listopadu 2011 v 13:44 | Dicy° |  My Days
Tak jsem právě odeslala Bajku do druhého kole Literární soutěže. Dalo mi to zabrat, ale zvládla jsem to. Nejsem na to vůbec pyšná, prostě mi nesedlo zadání. A vůbec (vůbec vůbec) se mi to nepovedlo. Ale zadání splněno, odesláno, takže mohu dál pokračovat v soutěži. Ale vážně jsem zvědavá, jaké hodnocení dostanu. Minule bylo dobré, teď si vůbec nevěřím, ale jsem na sebe každopádně pyšná, že jsem vůbec dala dohromady bajku. Špatně se myslí, když jsem naspala tři hodiny... Ale je to za mnou.
Taky mi k tomu hrálo to nejlepší, co vůbec existuje... :)*

A teď, jelikož mě to přemýšlení a tvoření strašně unavilo, půjdu trochu relaxovat. Hádám, že usnu :D* Ale hlavně... Hlavně už po mně nikdo nic nechtějte!! *

Tired but Happy...

23. listopadu 2011 v 20:42 | Dicy° |  My Days
Jsem nějak mimo! Myslím, že jsem až moc šťastná na to, abych dokázala něco vymyslet... Do soboty musím napsat bajku do druhého kola Literární soutěže a nemám ani blbej koncept. Nehledě na to, že Téma tohoto týdne je naprosto úžasné. Už od pondělí si říkám, že na něj chci něco napsat, ale pořád ne a ne něco vymyslet. Jak na to?!
Ale nestěžuju si! To vážně ne! Jsem ráda, že jsem zase šťastná. Moc! Mám ráda naději...
Je pravda, že ve škole je toho teď docela dost, navíc jsem pořád unavená, i když chodím spát už kolem desáte. Prostě mi ranní vstávání nesvědčí. Hlavně, když je pořád taková tma...

Zítra se zase uvidím s L*. Těším se na ni! Vážně! Jenom nevím, jestli tohle někam vede. Když se vidíme jednou za týden, někdy ani to ne. Hm, myslím, že to dlouho trvat nebude :(
Ale (já vím, zní to fakt hrozně!) ani mě to moc netrápí... Hlavně momentálně, kdy si píšu s Honzou. Celkem obyčejné jméno, hm? Ale ty jeho oči...! ♥♥

Navíc jsem si teď nastahovala spoustu novej CD, takže mám co poslouchat. V mp3ce mi teď pořád hraje Hugh Laurie, už ho mám i na ploše notebooku. No, tak trochu jsem do něho zase blázen!

Do toho turné Bruce S. a k Vánocům dostanu R.E.M. (teda doufám!). Co víc si přát?! :)

A teď jdu spát... :D*

Sex, Drogy a Rock'n'roll podle 4.C (Díl II.)

23. listopadu 2011 v 18:44 | Dicy° |  I take a photo
Pokračování... ↓

Sex, Drogy a Rock'n'roll podle 4.C (Díl I.)

22. listopadu 2011 v 21:08 | Dicy° |  I take a photo
Já vím, že by to do téhle rubriky vlastně nemělo patřit, ale v tomhle případě se budu řídit pravidlem: Fotka jako fotka :)
MATURÁÁÁÁÁK!! ↓

Turné a Má Nová Naděje... <3

21. listopadu 2011 v 19:20 | Dicy° |  Bruce *THE BOSS* Springsteen♥
A je to tady... Bruce potvrdil, že příští rok (což už je za chvíli) vyjede na turné... EVROPSKÉ turné. Zatím jsou potvrzeny čtyři termíny.

21. června 2012 - Sunderland, England - Stadium of Light
22. června 2012 - Manchester, England - Etihad Stadium
24. června 2012 - Isle of Wight, England - Isle of Wight Festival
14. července 2012 - London, England - Hard Rock Calling

Ale já stále věřím, že se tam brzy objeví i Praha! A budu zabíjet, abych se tam dostala!! Musím tam být!

Jo... A taky bude nové album!!! Jak já ho zbožňuju!! Těším, těším... Co jsem ztratila s rozpadem R.E.M., to mi přinese Bruce, kterej teď bojuje (a žije) i za Cleamonse.

Naše Maturákové Rock'n'rollové předtančení

15. listopadu 2011 v 18:46 | Dicy° |  My Days
Natáčel to můj táta na kameru, takže kvalita docela ujde :))* A stejně se nám to povedlo... Hlavně, že jsme si to užili!

Další várka fotek z Maturáku

15. listopadu 2011 v 18:45 | Dicy° |  I take a photo
Dalších pár fotek, který jsem nasbírala na facebooku :)) ↓

Zázrak jménem Bisexualita

15. listopadu 2011 v 17:23 | Dicy° |  Tema týdne
Jeden významný dokument říká: Všichni jsou si rovni... Proto nepřestávám děkovat Bohu/genetice (nehodící se škrtněte), že mám ten Dar. Nemusím si vybírat. Nemusím rozlišovat. Je krásné jít po ulici a dívat se po lidech. Tady vidíte chlapce, který vypadá velmi sympaticky, támhle zase dívku, která má své kouzlo. O tom je bisexualita. Nerozlišujete lidi podle pohlaví. Prostě soudíte ostatní podle jejish vlastností. Když se mi někdo líbí a rozumím si s ním... Co na tom, jestli je to holka nebo kluk. Proč se omezovat jen na jedno pohlaví? Každý má právo na svou svobodu. Každý má právo milovat, koho chce.
Než jsem potkala Lucinku, měla jsem za to, že jak bisexuálové tak homosexuálové se nemají za co stydět, že to je naprosto normální (což si samozřejmě myslím stále). Ale když jsem sama v té situaci, je to přece jenom těžší. Pořád cítím, že společnost je vůči tomu stále odměřená, odmítavá, někdy až nepřátelská. Vůči nejbližším přátelům jsem upřímná. Nechci se s L* nijak skrývat, nestydím se za to, co jsem. Ale občas se bojím, jak by reagovali nějací lidé, kdybych jim to řekla. Co si myslí lidé, které neznám je mi jedno. Když jdu s L* po ulici a držíme se za ruku, nebo se líbáme, je mi jedno, co si myslí kolemjdoucí...
Nemluě o tom, co si myslí mí rodiče. Vím, že jsou homofobní. Hlavně táta... Mám hruzů z toho, že jim to jednoho dne budu muset říct. Co když ta dokonalá osoba pro mě je dívka? Co když zvítězí "mé špatné já"? Jak se zachovají? Co řeknou? Myslím, že až jim to jednoho dne řeknu, už mi to bude jedno. Ať si myslí, co chtějí. Mě změnit nemohou. Nemohou mě předělat, vyléčit... Taková prostě jsem. Jejich potetovaná, zkažená dcera... Ale šťastná! Celkem ironické je, že jsem si našla (první) přítelkyni dříve než můj o rok starší brácha. A momentálně mám pocit, že nemohu být šťastnější.
A ať už to dopadne jakkoli... Ať už moje spřízněná duše bude chlapec nebo dívka, miluju tu svobodu, tu volnost... tu možnost využít své právo milovat, koho chci. A to je k nezaplacení.
Díky Němu jsem tam, kde jsem...

Náš slavnostní (rock'n'rollový) Maturák!

13. listopadu 2011 v 19:12 | Dicy° |  I take a photo
Tak jo, tenhle týden byl trochu hektický. Všechno to zařizování na maturák a všechno kolem. Na jednu stranu, jsem ráda, že je to za mnou a budu mít víc času, ale zase mě hrozně mrzí, že to tak rychle uteklo a teď už se bez výmluv budu muset opravdu začít učit.
A přichází první várka fotek z maturáku. Průběžně budou možná přibývat... ↓

Dopis prázdnému domu

13. listopadu 2011 v 17:00 | Dicy° |  Jednorázové povídky
Typ (Zadání): Dopis do minulosti/budoucnosi
Motto: Loučení s minulostí pomocí dopisu psaném domu bez majitele
Pozn.: Soutěžní povídka (do LSII) ↓

Některé věci naruby být mohou...

6. listopadu 2011 v 20:49 | Dicy° |  Tema týdne
Pomalu jsem kráčela tichou chodbou. Neměla jsem tušení, kam bych měla jít. Prostě jsem šla. Noha míjela nohu. Sledovala jsem obrazy na stěně a svůj cíl jsem neřešila.
Najednou jsem za sebou uslyšela tiché zachychotání. Zastavila jsem se. Opatrně jsem se ohlédla. Asi pět metrů za mnou stál chlapec, mohl být tak o dva roky mladší než já. Měl delší světlé vlasy, které mu padaly do tváře. K hrudi si oběma rukama tiskl několik knih. I na tu dálku jsem si všimla jeho krásných, jasných zelených očí. Vesele se na mě zubil a nespouštěl ze mě své jiskřící oči.
"Coje?" řekla jsem trochu podrážděně.
Znovu se tiše zasmál: "Máš naruby tričko."
"Vážně?" Snažila jsem se zůstat vážná, ale to, jak se snažil zadržet smích, mi přišlo opravdu vtipné.
"Vzadu je vidět cedulka," řekl tiše.
"Tak to budeš mít asi pravdu." Shodila jsem svou tašku z ramene a chystala jsem si tričko sundat a následně nasadit správně.
"Počkej!" vyvalil na mě oči.
Zasmála jsem se.
"Přece se nebude převlékat na chodbě?"
"A kde jinde?"
"Na záchodě? Třeba..."
"No, to bude problém. Nevyznám se tu, nevím, kde jsou."
"Mohu ti to ukázat."
"A co kdybys mi raději ukázal, kde jsou jaké třídy. Vůbec nevím, kam jít na jaké přednášky?"
"Není problém. Ukaž mi svůj rozvrh."
Zvedla jsem svou tažku ze země a vytáhla z ní papír se svým rozvrhem.
"Páni, máš vážně štěstí. Všechno máš kousek od sebe. To ti fakt závidím... Pojď, provedu tě."
"Díky," obdarovala jsem ho úsměvem a společně jsem vykročili chodbou.
V tu chvíli se ozval zvonek.
"No, bezva, už tu bloudím celou hodinu."
"Zase přestávka," řekl mrzutě.
Ve chvíli, kdy to dořekl, se ze všech dveří vyřítila hejna studentů. Všichni se hlasitě bavili, někteří na sebe pokřikovali.
"Páni, o přestávka to tady žije," žasla jsem. Můj společník neříkal nic, jen dál pokračoval chodbou, jakoby lidi kolem sebe ani nevnímal.
Dva kluci, kteří vyšli ze dveří na konci chodby, si nás všimli, respektive si všimli chlapce, který šel po mém boku a se škodolibým úsměvem na rtech, šli proti němu.
"Snad sis nenašel slečnu?!" dobírali si ho.
"Starejte se o svoje věci!" okřikl je.
"Na to, že jsi taková slečinka, si umíš dupnout," smáli se oba, a ještě než pokračovali dál chodbou, jeden z nich vytrhl chlapci knihy z ruky a hodil je na zem. Už jsem pochopila, proč si je tak usilovně tiskl k hrudi. Nebylo mu to ale nic platné.
Sklonila jsem se a pomáhala jsem mu knihy posbírat.
"Díky," řekl téměř neslyšně, když jsem mu podala poslední z nich, a opět je co nejpevněji objal oběma rukama.
"Tohle se asi nestalo poprvé, co?"
Zakroutil hlavou: "Celá tahle škola je... Jako tvoje tričko?"
"Naruby?"
Přikývl a po chvíli dodal: "Prostě ne tak, jak by měla být..."
"S tím by se mělo něco udělat... Mimochodem, já jsem Lily."
"Já jsem Michael."
"Díky, že mě to tu ukážeš, Mickey."
"Není za co. A Lily? Tobě nevadí, že máš to tričko naruby?"
"Občas je mi prostě úplně jedno, co si o mě lidi myslí... Hlavně, že já se cítím dobře."
"Taky to někdy zkusím."

A od té doby jsme byli nejlepší přátelé.

Předvánoční nákupy

6. listopadu 2011 v 16:31 | Dicy° |  My Days
Před chvílí jsem se vrátila z nákupu. Udělala jsem si radost a "darovala" si pár věci pod stromeček k Vánocům. Co bych nekupovala, když platí mamka. Takže mám nový kalhoty a bunda na hory na snowboard. A víte co mě fakt štve? Jako z ničeho nic, se z obchodů vytratila všechna hezká trička, která jsem tam viděla, když jsem byla bez peněz. A teď když mám příležitost, abych si to koupila za mamka peníze, tak nikde nic. Samý divný svetry, nebo divný, pošahaný, vytahaný, blbé-barevný věci!
A od babičky jsem navíc dostala 1 000,-- "do výbavy", takže jsem si vybrala čtyři ručníky. V té nejlepší barvě samozřejmě. Jenom kdyby mi toho dala víc, já bych nakupovala, až bych brečela.

Už se těším, až budu mít zase někdy svoje vlastní peníze a budu moci jít sama na nákup. A jestli nenajdu nějaký krásný tričko, tak na to se*u a kupuju pánský! :)*

Taky mě naprosto vytočila moje mila matinka, když R.E.M. nazvala blbečky. Jako kdybych nepotřebovala její peníze na nákup, tak bych ji někam asi poslala...

53. Návštěva v děcáku a vzpomínky

6. listopadu 2011 v 10:36 | Dicy° |  Lily's Song
Pátek
Když jsem se ráno vzbudila, už dávno jsem věděla, co budu celý den dělat. Chtěla jsem si zajít do děcáku. Už dlouho jsem tam nebylo a hodně mi to chybělo. I když teď u Thoma a Michaela nemůžu být šťastnější. Ale přesto...
Vyrazila jsem hned po snídani. Klukům jsem jednoduše řekla, že přijdu co nejdřív a vydala jsem se na cestu.
V děcáku jsem hned zašla za paní Brownovou do kanceláře. Zaklepala jsem a otevřela jsem dveře. Nikdo tam nebyl. Chvíli jsem tam jen stála a hleděla do prázdné místnosti. Byla holá - stůl, židle, prázdné police.
Zavřela jsem dveře a zamířila do kulturní místnosti. Na chodbě jsem potkala Michel. Už z dálky jsme se na sebe usmívali a když jsme se střetli, přivítali jsme se objetím a pusou.
"Co tu děláš?" ptala se mě s úsměvem.
"Mám dnes volno, tak jsem si řekla, že zajdu. Ale v kanceláři jsem nikoho nenašla," hodila jsem hlavou směrem, odkud jsem šla.
"Ty to nevíš?" vyvalila na mě oči.
"Co bych měla vědět?" vyzvídala jsem.

52. Skvělé plány

6. listopadu 2011 v 10:36 | Dicy° |  Lily's Song
Čtvrtek
Chvilku na to, co odešel Peter a nechal mě tupě stát uprostřed mého pokoje, mě navštívil Michael s trochu lepšími zprávami.
"Tak jsem se podíval po nějakých těch papírech a měl jsem štěstí. Hned jsem ti to přines. Jsou tu všechny informace o univerzitě. Můžeme se na ně spolu podívat, jestli chceš?" nabídl mi.
"Jasně," rozzářila jsem se a sedla si na postel. Následoval mě a podával mi papíry, které přinesl.

51. Nové nadšení

6. listopadu 2011 v 10:35 | Dicy° |  Lily's Song
Čtvrtek
"Jediné co vím jistě, že teď nechci mít dlouho s chlapama nic společnýho. Prostě potřebuju pauzu," řekla jsem po chvíli ticha. "Nevím sice přesně, co budu dělat, ale nic s chlapama," usmála jsem se a kluci se zasmáli. "Přemejšlela jsem, že bych mohla začít studovat, ale vůbec nevím co."
"To je skvělej nápad, myslet takhle do budoucna," pochválil mě Thom.
"Přesně tak. Na to jsem taky myslela. Já vím, že když budu hrát s kapelou nebudu mít tolik času, nebo naopak - když budu studovat, nebudu mít tolik času na kapelu, ale kdyby pak něco nevyšlo, jsem nahraná."
Kluci souhlasně přikyvovali.
"A už si taky přemejšlela, v kterým oboru by si to chtěla zkusit, alespoň tak obecně?" zajímal se Thom.
"No, přemejšlela, ale nic moc jsem nevymyslela. Nemám v tom ještě moc jasno," přiznala jsem se. "Něco co by šlo dohromady s muzikou. Určitě ne práva nebo něco takovýho."
Michael si významně odkašlal. Podívala jsem se na něho. Usmíval se.