Říjen 2011

Shadow 003

30. října 2011 v 16:36 | Dicy° |  I take a photo
Další do mé sbírky...

Není nad "domácí pohodu" a "milující rodiče"

30. října 2011 v 16:19 | Dicy° |  My Days
Rodiče před chvíli přijeli! A už za těch pár minut, co jsou doma, se matce podařilo mi naprosto zkazit náladu!

Uklidila jsem celej byt. Snad dvakrát! Jenom aby byla spokojená. Všechno jsem dala, tam kde by to mělo být. Všechno jsem utřela. Vysála jsem! Vytřela jsem! Dala nádobí do myčky. Ani sklenička nezůstala na lince. Všechno uklizený! Všude čisto! Ale ona si prostě něco najde! Nejsou zalitý kytky! Hadr je špinavej! Málo jíme! Televize je nakřivo!
Prostě přijedu domů a protože nemám co na práci, tak seřvu děti, protože oni celej víkend nic nedělali, vůbec neuklízeli... Zaslouží si, abych je pořádně seřvala a zkazila jim náladu!!

Není, tak nedělní večer. Už tak mám blbou náladu, protože zítra se jde zase do blbý posraný školy, já nic neumím, jsem unavená, i když jsem šla včera spát před desátou a kvůli posunu času jsem spala o hodinu déle... K tomu mi L* odřekla maturák a celej tenhle podělanej vztah jde do kopru!! :'( Ale proč bych jako měla bejt šťastná! To přece nejde. Asi se musím smířit, že mám svoji hudbu, svoje příběhy, svoje sny, svůj svět... A budu doufat, že jednou to bude všechno lepší. Třeba až (snad úspěšně) odmaturuju, vypadnu do Prahy, z domu, od matky... Třeba bude pak všechno lepší. Najdu tu správnou holku, která si na mě udělá čas, i když se musí "učit" (přiznejme si, to je snad ta nejhorší výmluva), která nebude mít na fb fotky, jak se líbá s kámoškama a u nich komentáře, že je miluje... Ano, Fb je stále větší zlo! Ano, jsem žárlivá! Ano, nedávám to znát a akorát na to pořád jenom myslím a je mi mizerně...

Ale přeci jenom měl dnešní den něco do sebe. Po usilovném přemýšlení nad papírem, jsem konečně napsala začátek "Dopisu" do prvního kola Literární soutěže. Sláva! Ale dalo mi to zabrat. A nebude to nic moc. Ale mám pocit, že ze sebe momentálně nic lepšího nevymáčknu!

Bože, jak já miluju takovýhle moje depky! Asi půjdu najít tu správnou písničku, která mi zvedne náladu. Bože, už ani Ricky nepomáhá!!!! To už je fakt špatný! Navíc, už mi asi hodinu nabíhá epizoda QaF! Nechápum proč to zase nejde, když celý dopoledne to šlo v pohodě, viděla jsem asi tři epizoty a najednou nic! Akorát se to seká!! DAMN!!!

50. Vyprávění příběhu

29. října 2011 v 20:50 | Dicy° |  Lily's Song
Čtvrtek
Když jsem se konečně trochu uklidnila, odhodlal se Thom promluvit: "Tak co? Nechceš nám říct, proč si se vrátila?"
Pomalu jsem přikývla a otevřela jsem oči.
"Jak si se vlastně dozvěděla, že se bude Peter ženit?"

49. Nečekané přivítání

29. října 2011 v 20:46 | Dicy° |  Lily's Song
Čtvrtek
Těsně před New Yorkem, když už mi dávno došly slzy, jsem si v klidu vypnula mp3ku a nervózně očekávala příjezd zpět domů. V tu chvíli se na mě otočil řidič: "Kde vlastně chcete vyhodit?"
"No, stačí někde u Central Parku, já už to dojdu. Alespoň se trochu provětrám," usmála jsem se.
Přikývl a ani ne za deset minut mě vysazoval u parku. Vyndala jsem si svůj batoh spod sedadla a z malé přední kapsičky jsem si vytáhla klíče od bytu, které jsem vzápětí schovala do kapsy u kalhot.
Řidič mi vyndal všechny mé věci na chodník a odjel. Zoufale jsem hleděla na má tři 'zavazadla' - tašku, kytaru a batoh - a začala jsem litovat, že tohle všechno musím ještě přes celý park donést domů. Ale nevzdávala jsem se, hodila si tašku přes rameno, batoh na záda, kytaru jsem popadla do ruky a vyrazila jsem. Nikam jsem nechvátala. Přemýšlela jsem o tom, jak to teď všechno bude dál. Sama jsem nevěděla, jestli to ještě chci zkusit s Peterem. Ani jsem na to moc neměla náladu. Nebo odvahu? Chtěla bych se teď víc věnovat spíš něčemu jinému než chlapům. Třeba si zajít po dlouhé době do děcáku, zavolat holkám ze školy... Prostě se nějakej čas trochu bavit a zapomenout na tohle všechno, co se stalo!
Přemýšlela jsem také o budoucnosti! Jasně, že bych chtěla hrát s kapelou i dál - jen si udělám dvouměsíční pauzu, ale myslela jsem trochu vzdálenější budoucnost. Chtěla bych mít nějakou jistotu, kdyby se něco zkazilo, nebo něco nevyšlo! Mohla bych třeba začít studovat. Zjistit si, co bych jednou mohla dělat, kdybych to třeba se skupinou zabalila...
Ani jsem se nenadála a stála jsem před naším domem. Povzdechla jsem si! Usmála jsem se. Jsem ráda, že jsem zase doma. Ty dva měsíce bez nich bych to asi nevydržela! Vidíte, už zase myslím optimisticky - všechno zlé je pro něco dobré.
Pomalu jsem vyšla schody k našemu bytu. Obtěžkána všemi mými taškami jsem se cítila dost zmožená.
Stála jsem před dveřmi a vyndala klíče z kapsy. Za dveřmi jsem slyšela Michaelův hlas. Jo, vážně mi chyběli.
Strčila jsem klíč do zámku, odemkla a pomalu otevřela dveře. S úsměvem jsem vešla.

48. Loučení

29. října 2011 v 20:44 | Dicy° |  Lily's Song
Čtvrtek
Zbytek cesty jsem strávila v tichosti vedle Briana. Ani jeden z nás nepromluvil.
Hned jak jsme přijeli na místo dnešního koncertu, zvedla jsem a bez jediného ohlédnutí na kluky jsem zamířila ven z minibusu. I když jsem se nijak nezdržovala, Bruce byl rychlejší, a když jsem vystoupila z auta, viděla jsme jen jeho záda, jak vcházel do stadionu.
Dereck stál u dveří dodávky. Přistoupila jsem k němu, ale než jsem stačila cokoli říct, promluvil on: "Tak jsem ti to zařídil. Pojedeš zpět v minibusu," hodil hlavou k autu, ze kterého jsem před chvíli vystoupila a momentálně se z něho hrnuli kluci. Přikývla jsem.

For What Its Worth

27. října 2011 v 12:18 | Dicy° |  My Days
Mám čerstvě nalakované nehty! Miluju tu vůni... Po dlouhé době jsem zvolila můj milovaný fialový. Mám přece fialovoý kabát! Zima už se blíží! Už aby napadl sníh! Už bych chtěla vytáhnout snowboard Jenom nevím, jestli mám jet s rodičema letos do Alp. Jinak se na (pořádný) hory asi nedostanu, jsem bez peněz! Ale s rodičema moc srandy není! :( Brácha s náma navíc už letos nepojede, jelikož vyráží na hory s kámošema! Já nechápu, jakto že má našetřeno tolik peněz :( Kdybych jenom všechny peníze neutratila za školu :( Nejdřív Anglie, do toho autoškola, učebnice, maturák... A peníze nikde! :(

Už mám v počítači obě cédéčka, co jsem si včera koupila v Levný Knize. Nemám sice boty na amtruák, ani tílko s tím správným odstínem červené... Ale mám "dvojalbum" Elvise Presleyho za 59,-- a Route 66 za 19,-- A líbí se dokonce i bráchovi! Ještě, že už jsem si ho dala do počítače. Brácha už mi ho stačil zabavit :D*

Dopoledne jsem taky prohlížela starý fotky. Hlavně u starých mamky fotek jsme se s bráchou nasmáli :D Moje mamka a vožralá?!! Zvláštní... Počkejte, jak já jí to připomenu, až mi bude zase nadávat, že moc piju :D Fotky ze svaby rodičů byly taky hezký. Hlavně jsem si připomněla úžasný lidi, kteří již bohužel nejsou mezi námi a kteří mi moc chybí. Třeba děda, nebo teta Růža (kterou už si skoro nepamatuji, protože umřela, když jsem byla ještě hodně malá, ale podle vyprávění jí znám hodně dobře a vím, že bychom si rozumněla, protože taky milovala knihy a pořád nakupovala oblečení :))...

Asi bych měla začít myslet na něco jiného, nebo zase začnu brečet...
Třeba na to, že dneska pustí dědu z nemocnice!

Nebo třeba to, že navzdory všemu plánování nevím, jestli dnes to kino s Thomym vyjde... Protože jeho milá maminka si zase usmyslela, že musí jet dnes nakupovat!!! Já už bych ji vážně.... !!!!!! Vždyť víte... :/
A to jsem se do toho kina fakt těšila. Protože s Thomem to je vždycky sranda :D A navíc mi měl pomoct vybrat boty na maturák! :D :D

Tak já letím... Báááj

Graffity - umění a zárověň trestný čin

24. října 2011 v 16:00 | Dicy° |  Slohovky
Útvar publicistického stylu (fejeton) v rozsahu maturitní písemné práce. (Tak se nelekejte, že to je tak krátký. A to jsem ještě asi o 20 slov překročila doporučený počet slov, tedy 200.) ↓

25. Kapitola

23. října 2011 v 14:34 | Dicy° |  Na křídlech Pegase
Jsem štěstím celý bez sebe. Carson je opět zde. Již asi před hodinou prošel bránou. A já stále nemám štěstí, abych ho zastihl. Myslel jsem, že mi dají z řídící místnosti zprávu o jeho příchodu, ale nestalo se tak. Když jsem krátce poté potkal Rodneyho, řekl mi to. Okamžitě jsem zamířil do Carsonova pokoje, ale tam nebyl. Našel jsem tam jen jeho věci položené na posteli. Tak jsem tedy zamířil na ošetřovnu, ale když jsem tam dorazil, řekla mi doktorka Kellerová, že právě odešel, aby si vybalil své věci. Rozhodl jsem se, že mu dám nějaký čas a později se u něho zastavím.
V tu chvíli se otevřely dveře jeho pokoje. Vzhlédl od svého deníku. Ode dveří se na něho usmíval jeho přítel. John se zvedl ze židle u stolu a vyšel Carsonovi vstříc.
"Chyběl si mi," zašeptal mu do ucha, když ho objímal. Pak se mu podíval do očí a vzápětí se jejich rty spojily ve vášnivém polibku. Dlouho jim tato chvíle byla odpírána a konečně se oba dočkali.
***

I hope for the best...

23. října 2011 v 12:59 | Dicy° |  My Days
Teď se dám do psaní kapitoly Na křidlech Pegase. Ano, bylo to celkem nedávno, když jsem téměř po roce zjistila, že jsem ji stále nezakončila. Tak jsem svoji nemoc využila a začala jsem sledovat poslední sérii SGA a chystám se napsat závěr. ;)*

A pak se musím dát do vymýšlení prvního kola Literální soutěže. Nelituji, že jsem se přihlásila, je to výzva a minulý ročník jsem si užila. Není pro mě důležité vítězství! To ani náhodou. Ale je to výzva a mohu se trochu zdokonalit, procvičit, načerpat zkušenosti atd. Takže rozhodování, zda se přihlásit nebo ne, nebylo zase tak obtížné. Jen doufám, že budu stíhat všechny termíny. Udělám pro to maximum! :)

Ale momentálně mám větší starosti. Dnes naši vezou dědu zase do nemocnince. Zítra má další vyšetření se srdcem. A já už myslela, že je to za ním. Asi jsem se spletla... :( Vedle toho se zdá má nesnesitelná bolest krku, bolest hlavy, teplota, rýma, bolest v uších, počinající šílenství (o tom zase jindy), bolest nohy a kdo ví, co ještě, trochu malicherné...


I came across a fallen tree
I felt the branches of it looking at me?
Is this the place we used to love?
Is this the place that I've been dreaming of?

Whiteness

23. října 2011 v 12:36 | Dicy° |  I take a photo

Foceno nad ránem... Všude bílo, mrzlo. Jen tráva zatím neztratila svoji barvu. (Foceno mobilem, protože do foťáku jsem stále nenašla nabité baterky!!)

Nemoc a zkažené plány!

20. října 2011 v 15:46 | Dicy° |  My Days
Jsem tvůrčně nemocná! A nejen tvůrčně... Bohužel :(
V jednu chvíli mi je do zpěvu, ale vzápětí mám pocit, že mi někdo vypaluje oči a hází do krku hřebíky. Nejdřív se klepu zimou, pak je mi strašný horko. Od rána jsem vypila snad padesát hnečků horkýho čaje a pořád se necítím o moc lépe. Ještě, že mám The L word. Rozhodla jsem si to stahovat. Protože už mě hrozně vytáčelo to časové omezování. Hlavně, když mi to tam skákala, co deset minut. To je k zešílení.

Měla jsem v plánu zůstat doma jen jeden den. Nechtěla bych přijít o zítřejší hodinu angličtiny a vytáčí mě myšlenka, že jsem ten sloh na čj vymýšlela zbytečně. Ale pokud mi i zítra ráno bude tak, jako dneska, tak to moc růžově nevidím. :/
Navíc přijdu o nácviky a o poslední pařbu v Krizi! :'(
Celej rok nejsem nemocná a pak to na mě přijde zrovna, když se mi to nejméně hodí.

Prosím Vás, nevíte někdo, co pomáhá na nehoráznou bolest v krku? Cucám Septolete jako blázeh. Čaj piju, že skoro bublá (v pokoji mi smrdí pálící se kůže, jak se mi pálí rty!!). A žádná změna!! :(

Shadow 002

18. října 2011 v 18:24 | Dicy° |  I take a photo
My beloved...

Shadow 001

16. října 2011 v 14:07 | Dicy° |  I take a photo

I'm good...

15. října 2011 v 20:02 | Dicy° |  My Days
Včerejší večer byl moc fajn... Moc jsem nepila, všechno si pamatuju... Jsem ráda, ale něco bych raději zapomněla.
Mám menší výčitky svědomí, ale na druhou stranu jsem na sebe pyšná. Odolala jsem! Nepodvádím! Už ne! Ne, když mi na tolik záleží!

A zítra se jedu projet autem !! Hurá!

Chtěla bych co nejdříve viděl L*. Chybí mi!
Mám novej oblíbenej seriál. Koukla jsem se dnes na netu na první díl The L World! No, prostě boží! Něco jako Queer as Folk. Stejně dobrý! Stejně rajcovní! :D

Můj barevný svět

13. října 2011 v 18:37 | Dicy° |  Tema týdne
"Podej mi modrou, nakreslím oblohu."
"Proč?"
"Lehneme si na záda a budeme pozorovat plující oblaka…
…Podej mi zelenou, nakreslím louku."
"Proč?"
"Budeme se v ní procházet bosí a budeme mít chodidla mokrá od ranní rosy…
…Podej mi žlutou, nakreslím slunce."
"Proč?"
"Rozzářím louku a rozsvítím tím celý svět…
…Podej mi hnědou, nakreslím strom."
"Proč?"
"Jeho větve se budou pnout k nebi a bude to velký strážce celé louky…
…Podej mi oranžovou, nakreslím podzimní listí."
"Proč?"
"Bude tančit ve větru a upozorní nás na brzký příchod zimy…
…Podej mi červenou, nakreslím květinu."
"Proč?"
"Celou louku provoní její smyslná vůně…
…Podej mi růžovou…"
"Proč to celé kreslíš?"
"Proč…?! Protože když se ti svět zdá černobílý, stačí vzít pastelky a můžeš si namalovat svůj vlastní svět… Takový svět, jaký si přeješ. Bezpečný, krásný, dokonalý… Barevný! Svět jen pro sebe… Pro nás dva!"
"Co nakreslíš růžovou?"
"Jaký by byl svět bez lásky?!"

"Myslím, že bys měl nad loukou nakreslit duhu…"

47. Turné pro mě končí

10. října 2011 v 20:14 | Dicy° |  Lily's Song
Čtvrtek
Když jsme se všichni vystřídali v koupelně a byli jsme připraveni na odjez, vydali jsme se ze všemi věcmi ke smluvenému místu odjezdu.
Hned, jak jsme vyšli ze stadionu, Dereck otevřel dodávku. Pomohl nám naskládat všechny věci dovnitř a vybídl nás abychom se šli usadit do auta, že hned jak přijde Bruce, vyjedeme. Hned, jak jsem slyšela jeho jméno, rozklepala jsem se a když ještě Dereck poznamenal: "Hele, už jde," málem se mi podlomily kolena. Jerry si toho všiml a pohledem mi naznačil, že mi věří a že mi bude držet palce. Dodal mi trochu odvahy. Přesto jsem měla hrozný pocit.

46. Jerryho pomoc

10. října 2011 v 20:13 | Dicy° |  Lily's Song
Čtvrtek
Vzbudila jsem se z noční můry a rychle jsem se posadila. Klepala jsem se strachem. Byla jsem zpocená. Natáhla jsem se na noční stolek pro mobil, abych se podívala kolik je hodin - šest. To už nemá cenu pokoušet se usnout. Stejně by se mi to nepovedlo.
Zvedl jsem se, vzala si své oblečení a věci do koupelny a zamířila ke dveřím.
Když jsem došla do koupelny. Podívala jsem se do zrcadla. Oči jsem měla oteklé z nočního pláče a vypadala jsem nevyspale. To souhlasilo. Byla jsem děsně unavená a bolelo mě celé tělo.
Ke všemu se ještě začaly hlásit další slzy. Dívala jsem se pořád do zrcadla, jako bych chtěla sama sebe přesvědčit, abych už nebrečela. Nefungovalo to.

45. Bolestivé rozhodování

10. října 2011 v 20:12 | Dicy° |  Lily's Song
Čtvrtek
Cestou jsem se modlila, aby kluci už spali. Nechtěla jsem se s nima moc vybavovat. A už vůbec jsem jim nechtěla říkat, kde jsem byla. Celou cestu bílými chodbami jsem se usmívala.
Konečně jsem došla ke dveřím od našeho pokoje. Pomalu jsem je otevřela. Vevnitř se svítilo. To znamená jediné - kluci ještě nespí. V duchu jsem nadávala.

44. Dárek od Bruce

10. října 2011 v 20:11 | Dicy° |  Lily's Song
Středa
Pomalu jsem se loudala tichými chodbami a přemýšlela, kam bych se mohla uchýlit. Jen já a moje problémy. Napadlo mě jít si sednout na tribuny. Bylo mi jedno, že by mi mohla bejt zima. Všechno mi teď bylo jedno. Brečela jsem. Chtěla jsem to ze sebe všechno vybrečet. Přes slzy jsem skoro neviděla na cestu. Natáhla jsem ruku a dotkla jsem se stěny. Kde to jsem? Kdo mi teď pomůže? Jerry tady není! Peter už na mě zapomněl. Už se stará o jinou! Proč jsou všichni chlapi takoví? Nic nechápu. Osud se ke mě otočil zády! Byla jsem naštvaná na sebe, že jsem odjížděla a nesnažila se to mezi mnou a Peterem urovnat. Myslela jsem si, že dělám dobře, když na dva měsíce hodím všechno za hlavu a nebudu na Petera myslet! Spletla jsem se! Nikdy se nic nezlepší samo od sebe! Musí se tomu pomoc! Udělala jsem velkou chybu a teď za ní platím! Ale proč mě musel osud potrestat i ztrátou Jerryho? Proč? Proč? Proč? Tolik otázek! Kdo mi na ně odpoví? Nechci bejt sama! Vím, že nikdy sama nebudu, mám přeci Thoma, Michaela, kluky z kapely, ale... To nejdůležitější mi chybí!
Opřela jsem se čelem o zeď a udeřila pěstmi do stěny. Brečela jsem. Po tom všem, co se mi v poslední době stalo, jsem tohle vážně potřebovala. Do teď jsem se snažila bejt statečná, ale už prostě nemůžu. Je to moje chyba, že se mnou nikdo nevydrží? Nebo to je prostě osud? Je to štěstí, nebo smůla?

Kam po střední...

10. října 2011 v 19:27 | Dicy° |  My Days
Poslední dobou se mi zdají šílený sny. Většinou v nich jde o dědu. Většinou se probudím uprostřed noci se slzami na krajíčku! To není normální, ne?!

Zítra bude fajn den. Domů se dostanu asi v jedenáct večer, možná ještě později. Školu mám do čtvrt na tři, L* na mě bude čekat před školou. Už se na ni vážně hrozně těším. Týden jsem ji neviděla! :( Doufám, že bude mít alespoň dost času a nebude muset jet brzo domů. Pak přijede M. Za což jsem mu vážně vděčná (snad to nezruší na poslední chvíli), protože už jsem ho dlouho neviděla. A od osmi mám nácviky na maturák. Takže hezký... Ale já domů stejně nechvátám.

Přes víkend jsem si udělala plány "co po střední". Tři přihlášky už mám jistý. Fakulta financí a účetnictví na VŠE v Praze, Fakulta mezinárodních vztahů tamtéž a Metropolitní univerzita Praha obor Mezinárodní obchod (popř. Mezinárodní vztahy a evropská studia). Fakulta financí a účetnictví je jasná. Hrozně bych chtěla obor Zdanění a daňová politika. Dělají se tam přijímačky z matiky a angliny, což bych mohla dát. Fakulta mezinárodních vztahů bude horší. Tam bych musela dělat přijímačky i z němčiny, což je nemožný!! Proto mám v záloze ten mezinárodní obchod ještě na jedný škole, kde stačí přijímačky z angliny. Ale zase je to soukromá, takže se tam platí školný. A 55 000 za rok není málo! :( Ale program ERASMUS je hodně lákavej! Literární akademii jsem zavrhla a když tak pak promyslím jenom ty literární kurzy. Ale to záleží na tom, jak na tom budu finančně. Protože, řekněme si upřímně, teď jsem na tom bledě...

...Ve středu musím platit lístky, ve čtvrtek SPOA, pak musím zaplatit ty boty na maturák, koupit si to červený tílko, učebnici na anglinu a PéKáčko. A k tomu všemu jsem chtěla ještě začít šetři na Part Lies, Part Heart, Part Truth, Part Garbage, což prostě musím mít!!! Tak v nejhorším si o to napíšu k vánocům... Ale jak se znám, tak nebudu chtít čekat tak dlouho a bude mě užírat nevýslovný strach, že pak už to nebude na skladě nebo tak něco... :( :D

Víte, co by bylo fajn. Kdyby se mnou na ty Support Lesbiens šel Tomík. Byla by to fajn připomínka na minulou zimu, kdy jsme byli na UDG. Taky to bylo krátce před Vánocema. Taky to bylo v Šeříkovce na Slovanech. A bylo to úžasný. Já vím, tenkrát jsem nebyla zadáná a on byl. Teď budu zadáná já a on ne. Tedy pokud půjde.
Pořád mám schovanou tu "pásku" z toho koncertu. Schovávám si všechny "pásky" z koncertů. Takže mám od R.E.M., Green Day, UDG, z Majálesu... A doufám, že přibude i ze Supportů. Já už se tak těším! Jak na ně, tak na předkapelu! Goodfellas! Ale bude to docela hukot. 9. 12. má brácha maturák a den na to je koncík! Ale pohoda, já spát nepotřebuju :D

Jdu dokoukat slovenskou Partičku, Báááj °