Květen 2011

Look above...

22. května 2011 v 10:42 | Dicy° |  I take a photo
It was just a perfect day...

*
*
*
*
*

Listen, read, watch!

20. května 2011 v 13:54 | Dicy° |  R.E.M.♥
Žhavé novinky z remhq:
↑ Skvělej rozhovor s Mickeym. Hodně zajímavý... Jeho hlas je prostě nádhernej! A angličiny se nebojte, i já jsem tomu rozuměla... Dá se to, v pohodě ;)*

↑ Když pominu ty naprosto úžasný fotky, je to skvělý a zajímavý počtení na celkem šesti stánkách. A musím říct, že jsem se opravdu dozvěděla i věci, který jsem o Mickeym zatím nevěděla (a to už je co říct :D ). Například to, že měl bulímii!! Jako hukot! Nebo: I pulled my pants down once and tried to take a shit on stage as a protest to an audience who thought we were a ska band. We were thrown out at gunpoint. It was the West Coast in the early '80s. We were, in fact, opening for a ska band. :D*

A to nejlepší na závěr... Už jsme poslouchali, už jsme četli, tak zbývá jenom koukat:
NY Times zveřejnili sedmi-minutové video from Michael's TimesTalks conversation with Hugo Lindgren. A Mickeymu to hrozně slušíííí... Ťuťu, ňuňu :D*




A čekujte tuhle stránku!!

Když nad Novou Vsí prší...

19. května 2011 v 17:55 | Dicy° |  I take a photo

To počasí se prostě muselo zkazit... Ale tady zatím ani kapka nepadla :)* A doufám, že ani nepadne...

Nail Polish! ♥

19. května 2011 v 17:53 | Dicy° |  I take a photo
Všechny moje prachy jsou zase v tahu... Na zítřek mi zbyly jenom dvě stovky :( Za co se sakra ožeru?!! :D*
Alespoň ze mě nebude alkoholik :)*
Dnešek byl fajn... Na praxi nuda, ale na to už jsem si zvykla. Pak jsem jela ještě do Olympie, kde jsem samozřejmě utratila šest stovek jenom v drogožce! Přitom jsem si toho tolik nekoupila, ale mají to drahý jako kráva! Zlodějí jsou to! Deodorand, pudr, tužka na oči, gumičky, lesk na rty a lak na nehty... Nic víc! A šest stovek?!! Ale nelituju! Tužku na oči jsem si vybrala perfektní, gumičky jsou taky fajnový, lesk na rty je boží (s višňovou příchutí! ) a lak na nehty?? LOVE IT!! Takže do mé sbírky přibyla modrá barva! Že už bylo na čase...

Jo a abych nezapomněla... Asi hodinu jsem mluvila s tím mým bláznivým Sparťanem. No, škoda slov! Chybí mi! Říkal, že by možná přijel do Plzně. Nevím, jestli je to dobře, ráda bych ho viděla, ale bojím se...

15.5.2011

15. května 2011 v 15:13 | Dicy° |  I take a photo
↑ Trochu jsem si hrála :)* Jinak voňavka od tety
↑ Včera večer než jsem šla psát, jsem si ještě chvíli čmárala... Ale nic moc! Jenom tak z nudy ;)*
↑ Trochu jsem si hrála... :D* Jsem to já ale vůl!! Tužka šla nakonec lehce dolů, ale nějak jsem moc dřela a zůstala mi tam jizva! Snad to zmizí...

25. Narozeninová párty a vážné komplikace

15. května 2011 v 10:34 | Dreamy° |  Lily's Song
Sobota
Ráno mě probudila bolest. Posadila jsem se na postel a položila si ruku na břicho. Měla jsem strach. Znovu jsem se položila, zavřela oči a čekala. Přestalo to. Oddychla jsem si, ale přesto jsem se rozhodla, že ještě chvíli budu ležet. Najednou se otevřely dveře a do pokoje vešli kluci.
"Budíček," volal už od dveří Thom. "Všechno nejlepší. Vstávat, máme překvápko."
Sedla jsem si na posteli: "Já mám dneska narozeniny? Já na to úplně zapomněla. A jaký překvápko?" vyzvídala jsem.
"To už by pak nebylo překvápko, kdybychom ti to řekli. Oblíkni se a přijď dolů k autu. Budeme čekat," odešli a rovnou zamířili z bytu.
'To je super. Co si zase vymysleli?' probíhalo mi hlavou. Zvedla jsem se z postele. Zatočila se mi hlava. Znovu jsem si sedla na postel. 'Bože, co se to se mnou děje,' měla jsem strach. Nejraději bych zůstala celý den v posteli. Nemohla jsem to ale klukům zkazit. Jak nejrychleji jsem mohla, jsem se oblékla a pomalu scházela ze schodů. Kluci na mě čekali v autě před domem a vesele se usmívali. Sedla jsem si na zadní sedadlo a zavřela oči.

24. Konec školy a koncert

15. května 2011 v 10:30 | Dreamy° |  Lily's Song
Pátek
Měla jsem štěstí. Ráno mi bylo skvěle. Na příhodu v parku jsem zapomněla a v mysli jsem měla jenom Petera a naše budoucí miminko. Ráno jsem si ještě promluvila s klukama, vyprávěla jsem jim, jak to včera probíhalo a omluvila jsem se Thomovi, jak jsem se k němu chovala. Pak jsem zamířila do školy.
Do konce týdne se ve škole nic zajímavého nedělo. Vlastně tam byla docela nuda. Když se holky dozvěděly, že jsem těhotná, byly překvapeny, ale přály mi to. Jerry mi zase gratuloval, že to s Peterem dobře dopadlo. Za nedlouho to věděla celá třída. Nevadilo mi to.
V pátek - poslední den školy - se naplánoval rozlučák. Nikdo se ani netajil tím, že to je jenom příležitost jak se naposled společně ožrat. Všichni ale věděli, že já pít nemůžu, a tak jsem se s nimi rozloučila již ve škole. Se spolužáky a spolužačkami jsem se objala, s přáním všeho nejlepšího do života. S kámoškama jsem se loučila trochu déle - brečely, ale já je utěšila tím, že se jim určitě co nejdříve ozvu a brzy se zase uvidíme a někam vyrazíme. S Jerrym jsem se zatím neloučila - ten mi nabídl, že mě doprovodí domů.

Even God can't give him back, but at least He gave me the memories... <3

14. května 2011 v 22:26 | Dicy° |  'Chytré řeči'
Pomalu kráčela po cestě. Noha míjela nohu. Nikam nechvátala. Zafoukal mírný větřík. Nad hlavou jí zašustily lístky na větvích vysokých stromů pnoucích se nad cestou. Šla instinktivně. Znala to tu - přesně věděla, kudy má jít. Už to byla tolikrát. Netrvalo dlouho a došla k cíli své cesty. Sklonila se a rukou smetla malé uschlé lístky z černé mramorové desky. Pak na ni položila žlutou květinu. Očima přelétla jméno na náhrobním kameni a datum. Tento rok to bude osm let... Osm let, co odešel. Osm let, co ji opustil. Osm let uplynulo od doby, kdy jednoho krásného letního dne přišel zničeho nic telefonát. Kdy se dozvěděli, že zemřel... Kdy se dozvěděli, že již pár dnů ležel v nemocnici. Nevěděli to. Ona samozřejmě také ne. Neměla ani ponětí. Užívala si končící prázdniny. A ta zpráva ji rozdrtila srdce jako těžký balvan. Osm let uplynulo, ona teď stála nad jeho hrobem a její ruka instinktivně vyšplhala k jejímu krku. Její prsty stiskly to malé stříbrné S na řetízku. Zavřela oči a zhluboka se nadechla. Chyběl jí... Moc jí chyběl.

Ano, byli jsme u dědečkova hrobu :(* Ano, je to pravda! Moc... Tak strašně moc mi chybí! Občas si přeju, aby se otevřely dveře a on se v nich objevil. Zničeho nic... Bez ohlášení... Tak jak to vždycky dělal. Já bych mu uvařila kafe a zase bychom si povídali... Jen my dva :'( A nejvíc mi chybí ty jeho vlídné hnědé oči. Ano, ty které má i taťka... Ty které mám i já a brácha. Ale těm Jeho se žádné jiné nevyrovnají. A když teď poslouchám Buffalo Springfielda, v očích mě pálí slzy... Ale v srdci mě hřejou vzpomínky! Nikdy na něho nezapomenu!

I will love you, Grandpa, forever! :'(

Mathew Perry

14. května 2011 v 11:28 | Dicy° |  Grafika
Původní obrázek:

Moje úprava:

Kdo si hraje, nezlobí...

12. května 2011 v 18:59 | Dicy° |  Grafika
Trochu jsem si hrála v Photofilteru...
Původní obrázek:


Mnou upravený:

Nic moc, já vím! Ale Ewan je prostě krásnej!

Drabble 0.11 - Peklo na zemi...

10. května 2011 v 21:29 | Dicy° |  Drabble
Trochu jsem se nudila, tak jsem si řekla M.azlíkovi o pět slov:
matka, bordel, úklid, věci, balkon
A něco jsem vymyslela: ↓

Nic nedokáže potěšit víc, než... RŮŽE! <3

10. května 2011 v 18:17 | Dicy° |  I take a photo
↑ Všechno musí ladit :D* Od M.azlíka!
↑ To jsem měla zase ránu! Ještě se musím zamyslet nad tím, kterou fotku vyberu, abych ji poslala do Prahy kvůli tomu Mistrovství světa ve florbale... Pak ještě vytisknout a nechat si od mamky podepsat žádost o uvolnění z vyučování a napsat souhlas zákonného zástupce. No, a potom už se jenom můžu těšit na Íránce :)* A že se fakt těším... Tejden s nima chodit pařit! Už aby...

I love you Phillip Morris... & I love this film! <3

10. května 2011 v 18:01 | Dicy° |  All over the world
Už jsem Vám říkala, jak nesnáším svoje záhvaty?! Jo, asi jo... Ale musím se Vám k něčemu přiznat. Já jsem hrozně ráda, že je mám!
Posledních pár dnů jsem byla úplně na nervy! Od víkendu to nestojí za nic! Dome je to na ho*no. Ve škole je to peklo! Ale jsem frajer, nikdo to nepoznal... Teda myslím. I já jsem se snažila na to moc nemyslet.
Až dneska! Až dneska jsem se toho konečně zbavila... Díky Bohu za to.
Nejen, že mi konečně přišlo Robbery blues od Goodfellas, na který jsem už tak dlouho čekala, ale...
Viděli jste I love you, Phillip Morris? Že ne? No, tak to jste o dost přišli. Už jsem to chtěla vidět kdysi dávno, když to ještě běželo v kinech. Do kina jsem to nestihla a na netu ne a ne to najít. Pak jsem na to nějak zapomněla. A když jsem si v posledních dnech oblíbila Ewana McGregora, tak jsem to náhodou zase někde objevila. Hned jsem to stáhla. A když jsem dnes příšla ze školy, hned jsem si to pustila. Čekala jsem hodně, ale to, že by mi to tak pomohlo, tedy ne!
První polovina se držela na obvyklé úrovní filmů Jimma Carryho. Prostě skvělá a bláznivá komedie. Pak se tam objevil kouzelný Ewan McGregor, kterému to v tomto filmu obzvláště sluší, a já byla naprosto okouzlena.
Pak začali komplikace... No, zkrátím to. Do pár minut jsem dostala divnej (mega-divnej) záchvat a ani dobře nevím proč. Asi jsem nějaká přecitlivělá (byla jsem!) z těch nervů a tak. Takže stačil dojemnej film... A hlavně vidět Ewana brečet!! Už jste ho viděli? Třeba Moulin Rouge, když ne tohle. Ty jeho smutný oči.
Spadla jsem ze židle a brečela jsem... Jako málá! A jediné, co jsem si přála, bylo to, aby můj brácha zrovna nepřišel domů, protože ty slzy prostě nešly zastavit.
A teď? Pouštím si Robbery blues, směju se a jsem v pohodě! A před očima mám pořád Ewana!

Weekend, Me & Films

8. května 2011 v 17:40 | Dicy° |  All over the world
Tenhle víkend byl fakt famózní. Jistě, mohl by být i lepší, kdybych nemusela být doma zavřená jako ve vězení, neměla na očích svoje pošahaný rodiče a mohla jít ven, když je tak hezky. Zákon schválnosti, co?!
Ale i tak… Ve všem zlým hledám něco dobrého. Takže když už musím být doma, tak si konečně pustím všechny ty filmy, které jsem si stáhla, ale neměla jsem na ně čas, protože jsem koukala na Dextera. Ale toho už mám za sebou…
Začínala jsem sobotu odpoledne Černou labutí. Už jsem ji měla rozkoukanou, tak jsem ji jenom chtěla dokoukat. Musím říct, že na to, jak o ní všichni básnili, mě to moc nezaujalo. Ano, Oskara si zasloužila - herecký výkon byl skvělý. Ale na mě to bylo ke konci už trochu moc zamotaný. A hlavně to bylo trochu padlý na hlavu. To co jsem v tomhle filmu nenašla, dohnala jsem v druhém: Transpotting. Jednoduše: ku*evsky dokonalý. V hlavní roli Ewan McGregor. Skvost. Taky mě zaujal herec Jonny Lee Miller. Hned, jak jsem ho viděla, říkám si: Sakra, toho odněkud znám, toho už jsem někde viděla, v čem jenom hrál? A pak mi to došlo. To je přeci Jordan Chase z pátý série Dextera! Božánek! Blond mu sluší víc.
Pak byla na řadě klasika - Přelet nad kukaččím hnízdem. Hodně dobrý. A dokonce jsem se u toho zasmála. Ale to i u Transpottingu! Jack Nicholson byl skvělej. Jediným mínusem bylo asi to, že jsem předem věděla, jak to skončí, z hodin českého jazyka. Ale stejně mě ten konec úplně odrovnal. Prostě fakt dost dobrý! Miloš Forman je hold formát!
No, a pak přišlo na řadu Moulin Rouge. Těžko popsat slovy, jak moc byl ten film dokonalej. Hlavní role: opět Ewan McGregor a Nicole Kidman. Rovná se dokonalost číslo jedna. Úžasný zpěv, nadupaný soundtrack. Rovná se dokonalost číslo dva. Story about love. A love that will live forever. Dokonalost číslo tři! Celou dobu jsem si říkala: Nebudu brečet! Nebudu brečet! Už od začátku, kdy Ewan alias Christian sedí nad psacím strojem (rok 1900), po tvářích mu tečou slzy a mluví o tom, že žena, kterou miloval, je mrtvá… Docela jsem se držela. Vážně jsem nebrečela. Koukala jsem na to večer. Všude tma, klid. Kolem jedenácté brácha šel spát a pro mě to znamená, že musím vypnout notebook. Ale do konce filmu ještě chybělo asi třicet minut. No, fajn, dokoukám to zítra. Stejně nemám nic jiného na práci. Pokračovala jsem hned dopoledne. Zase: Nebudu brečet! Nebudu brečet! Nejdřív to šlo, ale… Kdo sakra může nebrečet, když mu umírá v náručí! Ewan byl skvělej! Nicole byla skvělá! Ten konec mi rval srdce! Ale i tak je to skvost! The greatest thing you've ever learnt is just to love and be loved in return. Těžko popsat slovy! Mám nutkání si to pustit co nejdříve znova. Takže kopíruju do notebooku, abych to měla kdykoli po ruce a chystám se na další film. Těžko jen tak si pustit film Constantine, když v hlavě mám pořád I will love you until the end of dying. Ale jdu na to…
Constantine ani neurazí, ani nenadchne! Je to zajímavý film s dobrými efekty natočený podle skvěle zpracovaného komiksu. Souboj dobra proti zlu, kdy zlo má převahu, ale dobro samozřejmě zvítězí už jenom z principu. Dobré zpracování, příběh trochu pokulhává, přesto nic otřesného. Ale jo, dá se to.
Další na řadě je Zemřít mladý. Stále mám v paměti, jak jsem kdysi tento film viděla poprvé v televizi. Seděla jsem v kuchyni - sama ve tmě. Mamka odmítla se na to koukat se mnou, protože "by u toho zase bulela". Divila jsem se jí. Je to přeci jenom film. Už je to dávno. Tenkrát mě ještě jen tak nějakej film nerozbrečel. Dnes stačí málo. Když jsem tenkrát viděla Zemřít mladý až do konce, rázem jsem mamku pochopila. A seznam filmů, které mě dokáží dojmout, se otevřel. Momentálně je na seznamu nespočet filmů. Jenom za tento víkend přibyli tři: Transpotting (ano, když zemře malé miminko, dojme mě to!), Přelet nad kukaččím hnízdem a Moulin Rouge (samozřejmě!). Zemřít mladý na seznamu už dávno je! Campbell Scott je skvělej a Julia Roberts jakbysmet. Samozřejmě nechyběla scéna s bludištěm, pro mě tak důležitá! Právě odtud přišla inspirace k Lily's Song.
V zásobě mám ještě spoustu filmů (Bastardi, Fontána, V jako Vendetta), ale ty si nechám zase na přístě. Až se zase moje matinka rozhodne, že mě nepustí na krok. Hádám, že to bude brzo.

I'm a Nympho...

7. května 2011 v 12:51 | Dicy° |  I draw
... I love my mum, my dad & my dildo!(Goodfellas)



23. Předzvěst problémů

5. května 2011 v 17:10 | Dreamy° |  Lily's Song
Pondělí
V deset hodin už jsem byla na cestě domů. Přestože Peter trval na to, že mě doprovodí, vydala jsem se sama parkem. Tvrdila jsem, že ho nebudu obtěžovat a když argumentoval, že by se mi mohlo třeba udělat špatně, klidně jsem odpověděla, že na to je zatím brzy - sama jsem tomu věřila. Nikam jsem nechvátala, přestože v parku byla docela tma. Zima nebyla a venku byl příjemný vzduch. Pomalu a zlehka jsem našlapovala na písčitou cestu a plnými doušky jsem si užívala vůni letní noci. Myslela jsem na to, co mě čeká. Prázdniny - celý život - s Peterem. Na tváři mi hrál úsměv. Blížila jsem se ke konci parku.
Najednou se mi zatočila hlava. Rychle jsem se chytla sloupu veřejného osvětlení, který byl náhodou poblíž. Zavřela jsem oči. Když jsem je otevřela, měla jsem pocit, jakoby se se mnou celý svět točil. Opatrně jsem popošla tři kroky a sedla si na nejbližší lavičku. Chvíli jsem tam v klidu seděla a když jsem měla pocit, že je zase všechno v pořádku, pokračovala jsem v cestě. Trochu jsem zrychlila, abych byla co nejdříve doma, ale ne zase moc, aby mě to nepřepadlo znovu.
Pomalu jsem vystoupala do schodů, odemkla jsem si dveře. Vešla jsem do bytu. Kluci spali na pohovce, televize běžela. Šla jsem ji vypnout a pak si šla rovnou lehnout. Nešla jsem ani do koupelny, ani jsem nevzbudila kluky. To vše stihnu ráno. Měla jsem obavy z toho, co se mi stalo a chtěla jsem se z toho vyspat. Bála jsem se, jak mi bude ráno, ale doufala jsem, že to nebylo nic vážného a že mi ráno bude zase dobře.

22. Horší reakce – Šťastný konec

5. května 2011 v 17:08 | Dreamy° |  Lily's Song
Pondělí
Když jsem stála před dveřmi jeho bytu, zamyslela jsem se - došlo mi, že od pátku jsem Petera neviděla. A místo toho, abych si užívala volné chvilky s ním, musím se nervovat, jak mu to mám říci. Natáhla jsem ruku a zazvonila. Za pár sekund se otevřeli dveře a já spatřila Peterův obličej. Když mě uviděl, zářivě se usmál. Mě ale do smíchu nebylo. Chytl mě za ruku, vtáhl dovnitř a zavřel za mnou dveře. Opřel mě zády o zavřené dveře a přitiskl se ke mě: "Chyběla si mi," pořád se usmíval a políbil mě. Dojalo mě to. Byl tak úžasnej. Roztřásla se mi kolena. Musela jsem mu to říct co nejdříve. Z velkého donucení jsem se od něho odtrhla a podívala se mu do očí: "Petere, musím s tebou o něčem mluvit," pokusila jsem se o úsměv, ale hned jsem to vzdala.
"Tak jo," za ruku mě odvedl ke gauči a tam jsme se posadili.

21. Skvělá reakce

5. května 2011 v 17:04 | Dreamy° |  Lily's Song
Pondělí
Cestou domů jsem myslela na Petera. Mám poslechnout Jerryho? Mám to nejdříve říci Thomovi a Michaelovi? Jerry měl pravdu, když to kluci vezmou dobře - a já v to doufala - mohli by mi potom pomoci, kdyby to nedopadlo s Peterem. Na druhou stranu - jestli to Peter nepřijme, půjdu rovnou na potrat. Už by to stejně bylo jedno, jestli bych jim to řekla, nebo ne. Kdyby pak ale přišli nějaké komplikace, stejně bych jim něco musela říct a nechtěla jsem jim lhát. Po dlouhém uvažování jsem se rozhodla Jerryho poslechnout a říct to klukům hned, jak přijdu domů. Když už jsem věděla jistě, že to přijde, rozklepala se mi kolena.

20. Jerryho rada

4. května 2011 v 16:04 | Dreamy° |  Lily's Song
Pondělí
Když jsem vyšla před nemocnici, podívala jsem se na hodinky - bylo těsně před osmou. Do školy přijdu tak jako tak pozdě. Je to pár bloků odtud - budu se loudat. A tak jsem vyrazila na cestu do školy, při které jsem neměla v hlavě nic jiného než to, že jsem těhotná.
Do školy jsem dorazila před koncem první hodiny. Usadila jsem se ve své lavici. Holky na mě zvědavě koukali, ale zakroutila jsem hlavou - neřeknu jim to. Jim ne!
Když zazvonilo na přestávku, holky se ke mě otočily a čekali na vysvětlení. Já je ale nevnímala, zvedla jsem se a zamířila k Jerryho lavici. Všiml si mě a s úsměvem mi vyšel vstříc. Za ruku jsem ho odtáhla dozadu do třídy, kde jsem se opřela o stěnu a smutně na něho hleděla. Přešel ho úsměv. Poznal, že se něco děje: "Stalo se něco?"
"Jo, stalo. Myslela jsem, že když si se mi před tím svěřil ty, tak teď se svěřím já tobě. Vůbec nevím, co mám dělat."
"Povídej," položil mi ruku na rameno.

19. Rozsudek

4. května 2011 v 15:59 | Dreamy° |  Lily's Song
Pondělí
Když jsem se ráno probudila, kluci ještě spali. Potichu jsem se oblékla, popadla batoh do školy a pomalu se plížila z bytu. Povedlo se a kluci se neprobudili. Seběhla jsem schody a zamířila rovnou do nemocnice. Čím víc jsem se blížila, tím více se mi klepala kolena a když jsem vešla do budovy, která byla trochu prázdnější než v sobotu, srdce mi vzrušeně bušilo. Do schodů jsem skoro vyběhla a udejchaná vešla do ordinace. Bylo skoro plno. 'Sakra, to se tu budu ještě dlouho nervovat,' pomyslela jsem si. Mile mě ale překvapila sestřička, která nakoukla do čekárny a oznámila mi, že mě vezmou přednostně.