16. Nečekaná láska

16. ledna 2011 v 10:41 | Dreamy° |  Lily's Song
Čtvrtek
Ležela jsem v trávě, kapky deště dopadaly na mou tvář a smáčely mi oblečení. Nemohla jsem se pohnout. Měla jsem zavřené oči a nic nevnímala. Bylo mi jedno, že budu úplně mokrá. Najednou mě někdo chytl za ruku.

"Lily?" otevřela jsem oči. Nade mnou se skláněl Peter: "Jsi blázen. Dost si zahráváš. Pojď! Musíš do tepla. Cestou mi všechno povíš," pomohl mi se zvednout, vzal mi batoh s věcmi a společně jsme zamířili k Peterovi domů. Bydlel docela daleko, a tak jsem mu stihla všechno povědět. Držel mě za ruku a tím mi dodával větší odvahu o tom všem mluvit.
Když jsme dorazili před dveře jeho bytu, odemkl a popostrčil mě do dveří. Můj batoh postavil opodál a sundal si mokré sako. Podíval se na mě a usmál se: "Teda, ty vypadáš - měla by si si sundat ty mokrý věci - zkusím tu pro tebe najít něco suchýho. Bude ti to sice velký, ale lepší něco, než nic. Tak to sundej, já jdu hledat."
Neprotestovala jsem a začala se svlékat. Když přišel - v ruce měl osušku a nějaké své staré oblečení, které našel - stála jsem tam jenom ve spodním prádle, mokré vlasy se mi lepily na tvář a už jsem zase brečela. Celou si mě prohlédl - 'má krásnou postavu,' pomyslel si - věci, které přinesl, hodil na zem a objal mě: "Ale no tak, nebude to tak zlý. Thom je silnej - dostane se z toho - Michael mu pomůže. Neboj - všechno se spraví. Nic není tak hrozný, jak se zprvu zdá - to si pamatuj." Přitiskla jsem se k němu a obličej jsem zabořila do jeho ramene. Hladil mě po vlasech a utěšoval.
"Měla by ses obléknout - nastydneš," řekl po chvíli. Poslechla jsem ho a vzala si na sebe jeho staré oblečení a mokré vlasy jsem si na chvíli zabalila do osušky. Svetr byl příjemný a hodně mě zahřál a tepláky mi padly akorát.
"Tak teď nevím, jestli seš tak malej, nebo já tak velká," usmála jsem se a cítila se zase fajn. Úsměv mi oplatil a byl rád, že mi pomohl.
"Určitě máš hlad - mám objednat pizzu?" zeptal se a já jsem se zářivým úsměvem přikývla. "Tak fajn. Můžeš se zatím posadit."
"Díky," vyrazila jsem k velkému gauči uprostřed obýváku. Poprvé jsem si celý byt prohlédla. Došlo mi, že je vlastně, kromě nábytku, stejný jako náš - velký, a přesto útulný. Za chvíli se Peter vrátil a posadil se vedle mě.
"Tak jo, za půl hodiny tu budou. Doufám, že to vydržíš," usmál se a já přikývla.
"Takže počítám s tím, že tu dnes budeš spát," podíval se na mě.
"Vadí to?" zarazila jsem se: "Jestli jo, tak..."
"Ne," skočil mi do řeči: "Bez problému, jenom jsem se chtěl ujistit. Budu rád - alespoň tady nebudu sám."
"To se mi ulevilo - nechci tě obtěžovat. Ale hrozně ti děkuju," usmála jsem se.
"Nemáš zač, ale máš štěstí, že jsem šel kolem - v tomhle počasí by si dopadla špatně. Jsi trdlo."
"Já vím, ale bylo mi to jedno, prostě jsem musela vypadnout."
"A půjdeš zítra na otevření té Thomovi výstavy?"
"Tak to nevím - uvidím jak mi bude zítra a hlavně jakou budu mít náladu - zatím se mi tam moc nechce. Nedovedu si představit, jak to teď bude s Thomem - já mu teď nemůžu věřit, po tom co mi tajil."
"Hele Lily, ale podívej se na to z jeho pohledu - on je na tom nejhůř - to on bude muset obcházet doktory a chodit na léčení. Myslela už si na to?!"
"Jasně, že jsem na to už myslela. Ale..." povzdychla jsem si: "Bože!"
"Ale no tak," přisedl si ke mě a objal mě kolem ramen: "Už na to nemysli, jasný?! Nějak to dopadne - uvidíš. Všechno bude zase dobrý."
Přitiskla jsem se k němu a položila si hlavu na jeho rameno. Dlouhé ticho přerušil až zvonek u dveří.
"A! Pizza je tu," zvedl se a zamířil ke dveřím. Za chvíli se vrátil s krabicí. Otevřel ji a položil přede mně na stůl.
"Ber si," vybídl mě a sám si vzal jeden kousek.
"Díky," vzala jsem si taky jeden kousek a všechny starosti hodila za hlavu.
Peter se zase posadil vedle mně: "A jak se jinak máš? Co děláš? Co škola? Co kytara? Co kluci? Povídej," vybídl mě.
"No, jinak se mám fajn. Ve škole je pořád nuda - ale po těch závěrečných testech už neděláme vůbec nic - takže je to vážně jenom ztráta času. Ale jsou tam kámoši, takže tam zatím chodím," zasmál se a já pokračovala: "Jinak jsem teď potkala jednoho fajn kluka," zamračil se. Překvapilo mě to, ale nevěnovala jsem tomu velkou pozornost a vyprávěla dál: "Nakonec jsem zjistila, že má svoji kapelu, že v ní zpívá, a tak mi domluvil něco jako konkurz, ale předem mi slíbil, že mě vezmou. Byla jsem šťastná, že se budu věnovat, tomu co mě baví. Vlastně jsem to měla dneska. Hrajou v 'pětce'. Zahrála jsem jim Supernatural superserious - trochu je překvapilo, když jsem řekla, že hraju jenom rok, ale vzali mě. Nemohla jsem tam s nima ale bejt dýl. Chvátala jsem domů za klukama - víš proč," Peter si vzal další kousek pizzy a já ho za chvíli následovala. "Pak jsem se s Brianem domluvila, že budeme jenom přátelé, že by to nedělalo dobrotu, když spolu budeme hrát," ukončila jsem vyprávění a Peter se po mých posledních slovech zase rozzářil. Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet, ale nějak moc jsem to neřešila a hned to pustila z hlavy.
Povídali jsme si úplně o všem - o nových filmech, o nových cédéčkách, o různých akcích v poslední době - zjistili jsme, že máme hodně podobný hudební i filmový vkus a tak jsme si spolu skvěle rozuměli. Když jsme dojedli pizzu, Peter si přisedl blíž ke mně: "V kolik ti ráno začíná škola?"
"V osm - jako vždy," odpověděla jsme s úsměvem.
"Tak to abychom vstávali tak v sedm - do školy tě hodím autem, takže tam budeme za deset minut, ale ještě bych ti měl najít něco na sebe - nemůžeš jít v těhle hadrech a tvoje oblečení ještě nebude suchý."
"Hm, to stihnem v pohodě."
Peter se podíval na hodiny. Bylo deset hodin - čas na spaní - ale nepřinutil se zvednout. Chtěl být u mě.
"Ještě jednou ti hrozně děkuju, za to co si pro mě udělal," usmála jsem se a podívala se mu do očí.
"Nemáš zač," pohledem přejížděl mezi mýma očima a mými rty: "Co bych pro tebe neudělal," zašeptal. Mé oči se mu líbily a mé rty ho přitahovaly. Pohladil mě po tváři. Najednou mi došlo, že je opravdu krásný. Nikdy jsem o něm takhle nepřemýšlela a teď jsme si říkala, že to byla chyba. Byl to pro mě výjimečný okamžik. Nikdy před tím jsem tohle nezažila. Srdce mi splašeně bušilo a dech se mi třásl. Celým tělem se mi rozlévalo příjemné teplo. Dlouho jsme si jen hleděli do očí. Pak sebral všechnu odvahu, naklonil se ke mně a zlehka mě políbil na rty. Zavřela jsem oči. Jeho rty byly teplé a chutnaly mi. Položila jsem mu ruku na břicho. Zasténal. V mých uších to znělo, jako ten nejkrásnější projev lásky.
Vzal mě do náručí a zvedl mě. Pomalu mě odnášel do ložnice. Odtrhla jsem se od něho a podívala se do jeho krásných tmavých hnědých očích. Usmála jsme se a pohladila ho po vlasech. Když jsme došli do ložnice, opatrně mě položil na postel a lehl si vedle mě. Přitiskli jsme se k sobě a začali se zase líbat...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 fleurette fleurette | Web | 17. ledna 2011 v 15:59 | Reagovat

u mě je vyhodnocení affs

2 fleurette fleurette | Web | 17. ledna 2011 v 18:06 | Reagovat

jejda promiň !

3 alenka15987788 alenka15987788 | Web | 20. ledna 2011 v 13:45 | Reagovat

Čauky, je to tu fajne.

4 hry-online-zdarma-superhry hry-online-zdarma-superhry | Web | 1. září 2011 v 22:20 | Reagovat

Chceš vyhrát super telefon Nokia E7? Podívej se na http://raketka.cz/soutez-o-telefon-nokia-e7 a hlasuj(zabere to max 1 minutku) :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.