12. Pomáhám Michaelovi

15. října 2010 v 20:29 | Dreamy° |  Lily's Song
Středa
Když jsem se ráno probudila, do oken mi pražilo slunce a tak jsem se s úsměvem vydala ke dveřím. Zamířila jsem do kuchyně, kde seděli kluci u pultu a snídali. Když jsem s úsměvem vešla, oba vzhlédli a Thom mě obdaroval krásným úsměvem.
"Dobré ráno, princezno. Jak pak si se vyspala?" zvedl se a šel mě obejmout.
"Já skvěle. A vy?" poprvé jsem pohlédla na Michaela. Úsměv mi zmrzl na tváři. Seděl tam, nic neříkal, byl celý bílý a třásl se. Neměl na sobě žádné triko a na levé ruce měl modřinu. Thom si ho ale nevšímal a dokonce ignoroval i můj ustaraný pohled: "Skvěle. Jak jinak?!"
Proč jsem včera odcházela? Nevím, co se stalo. Co když Michael potřeboval mou pomoc? Ale… Na druhou stranu... Kdybych zůstala, nepotkala bych Briana... Ano! Jak krásné jméno - Brian. Teď jsem se ale zase soustředila na jejich problémy. To je teď důležitější.

"Mám skvělé zprávy," pokračoval Thom a tak jsem se zase začala věnovat jemu. S Michaelem to vyřeším potom. "Ráno mi volal Robert - kámoš, kterej mi pomáhá s tou výstavou - včera stihl zařídit tu nejdůležitější věc a všechno dopadlo skvěle, takže už zbejvá jenom pár detajlů dořešit, ale to jsou maličkosti. Takže v pátek si udělej čas - bude se otvírat."
"No, to je skvělý. Já ti říkala, že to zvládneš."
"Jo, bude to úžasný. Doufám, že se ti to bude líbit."
"Určitě bude," přikývla jsem.
"Já už ale musím letět, dodělat poslední úpravy a všechno ještě zkontrolovat. Říkal jsem si, že bychom mohli odpoledne někam zajít - třeba na nákupy - co říkáte?" poprvé za tu dobu se podíval i na Michaela. Ten se na něho také podíval, ale nic neřekl.
"Jo, to je fajn nápad," potvrdila jsem - dobrá příležitost jak je dát zase dohromady.
"Tak jo. V kolik končíš ve škole?" zeptal se mě a už se začal zvedat.
"Asi něco po dvanácté."
"Tak to už snad budu doma, takže pak někam vyrazíme. Domluveno? Tak jo. Mějte se." Přišel ke mě a dal mi pusu do vlasů, pak obešel pult - šel k Michaelovi. Otočil jeho hlavu k sobě, pohladil ho po tváři a dal mu dlouhou pusu. Oba zavřeli oči. Michaelovi po tváři stékala slza. Tohle prostě nechápu.
Odtrhli se od sebe a Thom zašeptal: "Ahoj," a odešel. Michael za ním hleděl a po tvářích mu stékaly další slzy.
Také jsem obešla pult a sedla jsem si na barovou židli vedle něho. Položila jsem mu ruku na rameno a chytla ho za ruku.
"Mikey, co se včera zase stalo? Já... Nemohla jsem to poslouchat... Šla jsem se projít do parku. Promiň."
"To nic. Já se ti nedivím, taky bych to nechtěl poslouchat."
Najednou jsem si všimla, že Michael sedí úplně na kraji židle.
"Mikey, co je?" zeptala jsem se ho a když se na mě podíval a zjistil, co mě zaujalo, začal brečet. Natočila jsem si jeho židli tak, aby ke mě seděl čelem a hladila jsem ho po nahém břiše. Nic neříkal, jenom vzlykal.
"Michaele, řekni mi to, prosím. Chci ti pomoc," přesvědčovala jsem ho.
"Mě už nic nepomůže," svěsil hlavu.
"To neříkej," chytla jsem ho za bradu a hlavu mu zvedla. Podívala jsem se mu do očí: "Prosím, povídej."
"No... Víš? Bylo to ještě horší než minule. Bylo to delší, víc to bolelo... Já... Ráno jsem... Měl jsem na prostěradle krev. Bojím se ho." Vyrazilo mi to dech. Nevěděla jsem, co na to mám říci. Jenom jsem na něho koukala se slzami v očích a hladila ho na břiše. Bylo mi z toho zle.
Michael pokračoval: "Před tím... Bylo to krásný... Myslel jsem, že je zase všechno v pohodě, ale... Udělal to znova. Přišlo mi... Jako kdyby mě považoval za nějakou věc - prostě myslel jenom na sebe - bylo mu jedno, jak jsem na tom já. Bylo to čím dál tím horší a když jsem myslel, že už bude konec, začal znovu - ještě rychleji. Lily? Pořád to bolí! Mám strach, že... " rychle jsem mu položila prst na pusu.
"Ne, tohle neříkej Michaele, ano? Všechno bude v pořádku. Neboj," víc jsem říct nemohla - sama jsem tomu nevěřila - potřebovala jsem ho jenom uklidnit. Zavadila jsem rukou o jeho pásek. Rychle se na mě podíval. Chvíli jsme si hleděli do očí. Musela jsem mu nějak pomoci.
"Pojď," zvedla jsem se a chytla ho za ruku. Odvedla jsem ho ke gauči v obýváku a položila ho tam na záda. Klekla jsem si vedle pohovky na zem a hladila ho po hlavě.
"Už na nic nemysli. Zapomeň na to, co se stalo v noci," šeptala jsem mu do ucha a druhou rukou mu rozepínala kalhoty. Zavřel oči a poslechl mě.
...
Když jsem teď měla chvíli času, podívala jsem se na hodiny - 8:10. Teď už nemusím chvátat - do školy přijdu stejně pozdě. Alespoň se uleju z pár minut nudné hodiny. Pohladila jsem Michaela po hlavě. Políbila jsem ho na tvář: "Budu muset jít, brouku. Už teď jdu pozdě."
Otevřel oči: "Ne, nechoď, zůstaň tu se mnou."
...
"Lily, co mám dělat až přijde Thom?" zeptal se, usmála jsem se a pohladila ho po hlavě.
"Chceš opravdu, abych ti to řekl?"
"Ano," přikývl.
"Promluv si s ním."
Usmál se: "Dobrá, zkusím to."
Dala jsem mu pusu na čelo, chytla ho za ruku a navedla ho, aby pokračoval. Poslechl mě.
Já jsem zamířila do koupelny a když jsem byla připravená, šla jsem si pro věci a vydala se do školy.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 gOoFy* gOoFy* | Web | 16. října 2010 v 11:03 | Reagovat

pěkný :-)

2 gOoFy* gOoFy* | Web | 16. října 2010 v 11:37 | Reagovat

ahoj affí pls hlásneš mi tu:http://holenixix.blog.cz/1010/graficka-soutez-1-kolo díky ráda oplatím :-)

3 gOoFy* gOoFy* | Web | 16. října 2010 v 14:41 | Reagovat

díky moc :)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.