Srpen 2010

Můj den s R.E.M. ♥

31. srpna 2010 v 17:02 | Dreamy° |  R.E.M.♥
Dnes jsem vyrazila zase po dlouhý době do Plzně! Nic se tam nezměnilo! :( A zejtra už do školy, ještě že máme jen dvě hodiny - ale jak znám našeho třídního, určitě nás pustí dřív... Venku je fakt ku*evská zima! Ne, že by doma bylo tepleji! Jak mi ale může být zima, když mě u srdce hřejou R.E.M. Celou cestu jsem je poslouchala a zase jsem na nich závislá :) V tramvaji mě to až dojalo - vážně skvělej pohled na holku, co si zpívá a po tvářích jí tečou slzy jako hrachy xD Když mi hrála All the Way the Reno, vzpomněla jsem si na 17. srpna! Doufám, že už brzo přijedou znova do Prahy :) Když jsem dorazila domů, pustila jsem si dva díly SGA a večer asi dopíšu další kapitolku - když se k tomu tedy dostanu ;) Ráda bych, kdo ví, kolik budu mít zítra času se všemi přípravami do školy (počítám, že už ve čtvrtek pojedeme podle rozvrhu :/ ) Když už jsem u toho rozvrhu - už je konečně na netu, takže jsem ho svým pátravým zrakem 'sjela' a musím fakt říct, že je libovej! Lepší to snad bejt nemohlo! (Jo, trochu přeháním:D) Ale od pondělí do čtvrtka jen sedm hodin a v pátek jen čtyři a ještě k tomu od desíti:) Navíc jenom tři hodiny češtiny a němčiny týdně :D Snad to bude okej!
Začíná se do mě dávat zimnice a hlava mi třeští! (Ale ty R.E.M. na plný koule stejně nevypnu!!) Docela se těším až si večer zalezu pod peřinu a půjdu spát. A že asi půjdu spát brzo, abych zítra vstala!
Jinak - dnešní procházka v dešti s 'moji čtyřnohou milenkou a dvounohým černochem' byla fakt prčovní:) Všechno jsme probrali a smáli jsme se jak blbí! (Ostatně jako vždy, že?!) A tentokrát mi ani z těch houpaček nebylo blbě xD

A na závěr jedno video: R.E.M. - Bad Day (live) - Perfect Squre - osobně si myslím (usuzuji tak z videí na YT), že to byl fakt skvělej živák! Teď, když je venku takhle, mě to fakt zahřejvá!! :D A Mikey je fakt sladkej (jako vždy!) a na harmoniku prostě válí! Vzpomínám na 17. sprna!!


Nová 'placka' <3

30. srpna 2010 v 20:58 | Dreamy° |  R.E.M.♥
Prostě jsem si najednou vzpoměla na to, co jsem četla v srpnovým Rock&popu... REMáci přijdou už na jaře s novou deskou!! Jak radostná zpráva! Když nad tím tak přemýšlím... Hm, možná příští léto bude repete legendárního 17. srpna! Jak velkou naději mi to zase dává! Možná ten školní rok přežiju, když se mám na co těšit...  A mohla by se mi zase vrátit má MEGa Obrovská REMácká závislost, která poslední dobou někam zmizela! :/

REM
Stejně pro mě budou vždy na PRVNÍM MÍSTĚ!
A Mikey bude samozřejmě vždy mou NEJVĚTŠÍ INSPIRACÍ!

Youtube!!

30. srpna 2010 v 13:34 | Dreamy° |  Robin Hood
Tak jo! Zbláznila jsem se do tohohle seriálu! Už zase! x) Tak jsem trochu prohledala Youtube...

Našla jsem úplně libový video a docela jsem se u něho nasmála (TADY). Je fakt skvěle udělaný a hudba je vybraná výborně :) V popisu videa máte navíc od autora vypsáno kdo, co říká, takže si to můžete i lehce přeložit:) A já mám, sakra, chuť si někde sehnat tu třetí sérii! x)
Taky jsem našla Gisborne profile z druhé série... Richardovo hlas mě fakt vzrušuje xD Musím uznat, že je to lepší než dabing (i když Martin Stránkský má fakt nádhernej hlas). Vzpomínám, jak jsem sledovala druhou sérii a skoro v každým díle jsem ve svojí hlavě musela Gisborna ospravedlňovat! x) Láska dokáže divy! ;)
A když už jsme u Richarda - TADY jsem našla video, kde říká dětem pohádku na dobrou noc (:D) v nějakém pořadu na BBC (asi něco jako náš Večerníček)... No, bejt dítětem, tak se mi u toho usíná krásně... Ten jeho hlas...!! Navíc má úžasnej účes a skvěle vypracovaný svaly! Tak jo, už toho nechám xD

Taky jsem samozřejmě narazila na milion videí s Jonasem. Vybrala jsem TOHLE, protože je u něho hezká písnička a musím uznat, že i video je hezky udělaný... Narazila jsem i na video s názvem Jonas Armstrong - Because the night a hned to upoutalo mou pozornost. Samozřejmě znám tuhle písničku - miluju ji, protože ji napsal sám The BOSS Springsteen - miluju hlavně verzi, kterou sám nazpíval, ale mám ráda i verzi od Patti Smith (pro kterou byla píseň napsána)... Když jsem ale klikla na video, zjistila jsem, že je to verze od Cascady, což mě dosti NAS*ALO!! Takže jsem video zastavila a odmítla jsem ho pustil až do konce! Proč ta ženská musí zničit tolik písniček (teď myslím i Truly, Madly, Deeply od Savega Garden)...!

Tak snad by to mohlo ze začátku stačit... Brzo zase něco napíšu...
Teď se vrhnu na stahování třetí série... (Pokud ji někde najdu!)
Bááj

The All-American Rejects = Můj nový objev <3

29. srpna 2010 v 19:27 | Dreamy° |  All over the world
Tak mě maminka donutila žehlit! :/ Jo, nakonec jsem souhlasila, pod podmínkou, že si zapnu MTV! Střídavě hráli dobrý a horší songy... Pak přišla jedna, kterou jsem neznala, ale jelikož jsem byla uprostřed jednoho ručníku, řekla jsem si, že si ji poslechnu... A udělala jsem fakt dobře! Fakt stylová! A ten videoklip! ♥ JO, asi mě hlavně zaujal ten zpěvák...

A řekněte, že ten zpěvák není (přinejmenším) zajímavej? x)
Tyson Ritter: (ale věřte, že když napíšete do Googlo jeho jméno, vyjede Vám spoustu 'zajímavějších' obrázků)
Tyson

Povídka Ty & Já

29. srpna 2010 v 18:47 | Dreamy°
Koutky úst se jí roztáhly do zářivého úsměvu, když ji na bosých chodidlech zastuděly kapičky rosy. Opatrně našlapovala do mokré trávy a dál se prodírala mezi zelenými větvemi stromů v zadní části zahrady. Šla vstříc paprskům dopoledního slunce, které prosvítaly skrz listy. Vzduch byl nasycen svěžestí, jak se vše kolem probouzelo z nočního spánku.
Dlouhou zahradou, tichý klid,
jen tak bosá můžeš jít,
bílou záclonou, překrýváš svit,
slunce, všechno můžeš mít
Rozhrnula závoj listů a pohlédla do zlatého kotouče, který se teprve před pár okamžiky vyhoupl na východním nebi. Udělala pár kroků vpřed a rukama se opřela o zídku ohraničující jejich velkou zahradu. Zhluboka se nadechla. Milovala tohle místo - byl to její domov.
"Tušil jsem, že tě tu najdu," ozvalo se za jejími zády. Nemusela se ani otáčet, aby jí došlo, kdo to je.
Stál za ní a nemohl z ní spustit oči. V jeho očích byla milionkrát krásnější než slunce, jehož paprsky právě ozařovaly celou její postavu. Ranní větřík mírně rozvlnil její lehké bílé šaty. Své dlouhé vlasy měla rozpuštěné a dva neposedné pramínky, které jí sklouzly do čela, si právě zastrčila za ucho. Sledoval ladný pohyb její ruky. Říkal si, že nemohl mít větší štěstí, když ji potkal. Přistoupil k ní, své ruce položil na její boky a zezadu ji políbil do vlasů. V nose ho polechtala její jemná vůně.
"Promiň, nemohla jsem spát," zašeptala, "jsem trochu nervózní."
"Neboj! Vše dobře dopadne," uklidnil ji.
Ještě chvíli tam v tichosti stáli, pak se otočili a zamířili přes zahradu k domu, aby stihli doladit poslední maličkosti na jejich zítřejší svatbu…
Dotyk anděla a čistý štít,
i modré z nebe můžeš mít,
větrem pohladit, slunce si vzít…


Hudba inspirací!

29. srpna 2010 v 18:36 | Dreamy°
Tohle je místo pro mé krátké 'jakési-literární-útvary', které mě prostě napadly při poslechu nějaké písničky... Na úvod, bych řekla, by to mohlo stačit;)

1.

Název: Bobby Jean
Autor: Dreamy°
Typ: Slash - romantický, tragický
Inspirace: písnička od Bruce Springsteena (album Born in The U.S.A.)
Pár: B/B ;)

2.

Název: Ty & Já
Autor: Dreamy°
Typ: Romantický
Inspirace: písnička od Petra Bendeho (album pb)
Pár: žena/ muž (jména neuvedena)
(Na YouTube jsem ji bohužel nenašla)


Povídka Bobby Jean

27. srpna 2010 v 13:09 | Dreamy°
Červenec ´65
Vzbudil jsem se se skvělou náladou. Na nose mě šimraly sluneční paprsky prosvítající skrz okno. Když mi po chvíli došlo, že mám dnes narozeniny, vyskočil jsem z postele, rychle se oblékl a vyběhl z domu. Nasedl jsem na své kolo a uháněl po silnici k Bobbyho baráku. Byl jsem tam za pár minut. Už z dálky jsem viděl Bobbyho, jak postává na přední verandě a upíjí ze svého hrnku. Měl na sobě jen své oblíbené otrhané džíny; s tričkem a botami se neobtěžoval. Obdivoval jsem jeho vypracované břišní svaly a široká ramena. Hned, jak si mě všiml, usmál se. Zastavil jsem pod schody jejich terasy a oplatil mu úsměv. Spustil jsem nohy z pedálů mého kola na prašnou zem stále hledíc na Bobbyho. Shlížel na mě z terasy s mírně skloněnou hlavou. Do čela mu sklouzlo pár pramínků jeho světlých vlasů. Neuniklo mi, jak si mě prohlíží. Jeho jemné modré oči sjely celou mou postavu. Potěšil mě jeho zájem, a aniž bych si to uvědomil, začal jsem se červenat. Všiml si toho a roztomile se zasmál.
"Promiň, že jsem přijel tak brzo," snažil jsem se rychle upoutat jeho pozornost na něco jiného než na mé zrůžovělé tváře.
"Čekal jsem to," culil se, "přece nebudeš vyspávat, když máš narozeniny."
Zasmál jsem se.
"Něco pro tebe mám," mrkl na mě. Zvědavě jsem na něho pohlédl. Odložil svůj hrnek, sešel tři schody a postavil se vedle mého kola. Pak ze zadní kapsy svých kalhot vytáhl obálku a podal mi ji. Chvíli jsem na něj nechápavě hleděl.
"No tak, ber, dokud můžeš," zasmál se. Nejistě jsem si od něho vzal obálku a otevřel ji. Vytáhl jsem z ní dvě vstupenky na baseball a oči se mi rozzářily. Bobby se spokojeně usmál: "Říkal jsem si, že bychom mohli jít spolu - Dnes večer."
"Já… Moc rád půjdu. Díky, Bobby."
S úsměvem přikývl: "A teď… Co takhle projížďka na kole?" spiklenecky na mě mrkl.
"Projížďka nebo závod?" odhalil jsem jeho úmysly.
"Nechám tě vyhrát, když máš ty narozeniny," usmál se. Zamračil jsem se. Nesnáším, když si ze mě takhle utahuje - provokuje mě - oba víme, že on vždy vyhraje, ale jen o pár metrů.
"Ale no tak, to byl vtip," všiml si mého výrazu a položil mi ruku na rameno. "Dej mi chvilku - dojdu si pro boty a tričko a vyrazíme." Přikývl jsem a zastrčil si obálku s lístky do kapsy u kalhot. Za chvíli se vrátil, na nohou měl sešlapané botasky a přes rameno měl přehozené tričko.
"Bože, jen si ho neoblíkej!" pomyslel jsem si a nemohl jsem spustit oči z jeho krásně opálené, sametové pokožky. Nasedl na kolo a společně jsme se vydali na naši obvyklou, téměř každodenní cestu. Nejprve jsme jeli pomaleji. Až teprve, když jsme zatočili na polní cestu, jsme pořádně šlápli do pedálů. Po rovině měl Bobby náskok několik metrů. Když ale cesta začala stoupat, po chvíli mu došly síly. Toho jsem využil. Dojeli jsme na vrchol kopce a následovala cesta dolů. V tu chvíli už jsem byl vpředu a o svůj náskok jsem nechtěl přijít. Tudíž jsem na to šlápnul. Vítr mě šlehal do tváří a prach z cesty mě štípal v očích.
"Neblbni, zpomal!" slyšel jsem za sebou Bobbyho. V duchu jsem se zasmál. "Na tohle ti neskočím," pomyslel jsem si a podíval se přes rameno. Bobby byl dobrých deset metrů za mnou. Když jsem se opět podíval před sebe, okamžitě jsem si všiml velkého výmolu asi pět metrů přede mnou. V tak velké rychlosti bylo nemožné včas zastavit. Najel jsem do prohlubně a následně jsem i s kolem vylétl do vzduchu. Letěl jsem asi tři metry, pak jsem dopadl na záda a ještě asi dva metry jsem se sklouzl po prašné cestě. Cítil jsem ránu do zátylku a pálivou bolest na zádech. Pak jsem ucítil ránu do pravé nohy, jak na mě dopadlo mé kolo.
Slyšel jsem, jak Bobby prudce brzdí a běží ke mně. Sklonil se nade mnou a já pohleděl do jeho nebeských očí - Anděl! Jeho rty se pohybovaly, ale já jeho hlas neslyšel. Zavřel jsem oči a pak už bylo jen ticho a tma.
"Tak už se konečně prober… Prosím…" slyšel jsem Bobbyho třesoucí se hlas. Pomalu jsem otevřel oči. Spatřil jsem nad sebou jeho ustaraný obličej.
"No, konečně. Tys mi teda dal, chlape!" usmál se.
Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že mám hlavu položenou v jeho klíně. Nevadilo mi to!
"Co se stalo?" zavřel jsem oči a snažil se na něco si vzpomenout.
"Pořádně ses uhodil do hlavy a dost sis odřel záda. Já ti říkal, abys zpomalil, ale ty mě prostě neposloucháš," pohladil mě po tváři. Otevřel jsem oči a spatřil jeho zářivý úsměv. Usmál jsem se. Teprve teď jsem se rozhlédl kolem: "Jak jsem se sem dostal?" zeptal jsem se, zase jsem si položil hlavu a nechal se hladit ve vlasech.
"Odnesl jsem tě, jak jinak?!" uculoval se.
"A moje kolo?"
"Dopadlo líp než ty," oba jsme se zasmáli.
Posadil jsem se. Došlo mi, že mi Bobby sundal tričko a položil ho na trávu pode mnou. Všimnul jsem si několika zaschlých kapek krve. Rozhlédl jsem se. Miloval jsem tohle místo. Měl jsem na něj tolik vzpomínek. Tolik chvil jsem tu s Bobbym prožil - tolik krásných chvil. Seděli jsme ve stínu pod naším stromem, Bobby byl zády opřený o jeho silný kmen a pozoroval mou soustředěnou tvář. Díval jsem se do dálky - přes rozlehlé pole - na obrysy vzdálených domů a přemýšlel, co se bude dít. Měl jsem pocit, že jsme si s Bobbym stále víc a víc blízcí… Odtrhl jsem oči od obzoru a podíval se na něho. Obdaroval mě sladkým úsměvem. Natáhl svou ruku a konečky prstů se dotkl mé tváře.
"Děkuju," zašeptal jsem. Když pomyslím, co všechno pro mě udělal…
"Víš, že bych pro tebe udělal cokoli," naklonil se ke mně a rukou mi vjel do vlasů. Hleděli jsme si zblízka do očí. Něžně jsem se dotkl jeho stehna. Tiše zasténal.
"Mám pro tebe ještě jeden dárek," zašeptal po chvíli. Pak sáhl do své kapsy a pomalu vytáhl stříbrný řetízek s malým kulatým přívěskem, na kterém bylo vyryté písmeno B. Do očí mi vyhrkly slzy, ale usmál jsem se. Otočil jsem se a Bobby mi řetízek připnul. Pak mě políbil zezadu na krk. Mým tělem projela elektrizující vlna vzrušení. Už jsem to nemohl déle vydržet. Otočil jsem se a nedočkavě zaútočil na jeho rty. Nebránil se. Znovu a znovu jsem se jich zmocňoval, a když jsem po nich přejížděl mým jazykem, cítil jsem nasládlou chuť. *

* Omlouvám se, že je to tak useknutý! Ozvalo se mé svědomí - nechci tu nikoho pohoršovat! Zafungovala Cenzura! x) Pokud budete mít zájem, dejte mi vědět, pošlu Vám necenzurovanou verzi na mail...

Červenec ´67
Seděli jsme vedle sebe, zády opření o kmen stromu a v tichosti jsme pozorovali západ slunce. Bobby mě držel kolem ramen a já ho něžně hladil po stehně. Dnes jsou to přesně dva roky, co náš vztah překročil hranici přátelství. Už dva roky jsme jako jedna duše ve dvou tělech. Samozřejmě je těžké scházet se jen v soukromí, ale co s tím můžeme dělat. Takový je svět. Za Bobbyho bych položil život. Pootočil jsem hlavu a sledoval jeho zamračený obličej. Posledních pár dnů se takhle mračil často, nevěděl jsem proč. Vždy jsem se ho snažil rozveselit. Když na mě také pohlédl, spojil jsem naše rty.
Slunce zapadlo za obzor a po nebi se rozlila krev právě umírajícího dne. Je čas vydat se domů. Zvedli jsme se a chystali se rozloučit. Vždy jsme se loučili už tady - v soukromí. Objali jsme se, Bobby mě k sobě pevně přitiskl. Pak se trochu odtáhl a podíval se mi do očí. Jeho modré oči byly zalité slzami.
"Děje se něco?" lekl jsem se.
Zakroutil hlavou: "Jen… chci, abys věděl, že ať se stane cokoli, budeš pro mě nejdůležitějším člověkem na světě. Jsem ti hrozně vděčný za to, co pro mě děláš…"
"Nepřeháněj, zlato!" culil jsem se.
"Myslím to vážně," zašeptal a políbil mě. "Tak a teď vyrazíme, než bude ještě větší tma."
***
Už když jsem viděl její uslzené oči, tušil jsem, že je něco špatně, přesto jsem se zeptal: "Mohla byste mi zavolat Bobbyho, prosím?"
Zakroutila hlavou a pozvala mě dál.
***
Řítil jsem se hroznou rychlostí z kopce a přes slzy jsem neviděl na cestu. Na nebi nade mnou se honily černé mraky. Nevnímal jsem je. Nevnímal jsem nic jiného - jen bolest v srdci. Zpod mého předního kola vylétl malý ostrý kamínek a udeřil mě do čela. Cítil jsem, jak mi po tváři stéká kapka krve. Dojel jsem na naše místo. Odhodil jsem kolo stranou a schoulil jsem se do klubíčka ke kořenům stromu. Stromu, který byl, jak jsem si ještě včera naivně myslel, jediným svědkem naší lásky. Vzlykal jsem a v mysli jsem si vybavil dopis, který mi ukázala Bobbyho matka. Kdo to jen mohl být? Kdo?! Která zrůda mohla zkazit něco tak krásného?
"Pokud okamžitě nezmizíš z města, je možné, dokonce pravděpodobné, že se stane něco tobě, tvé rodině, nebo tomu spratkovi, se kterým se taháš!" vybavoval jsem si ta slova, jako bych je právě teď četl. Nic jsem nechápal! Cítil jsem prázdnotu - obrovskou černou prázdnotu. Proč mi to Bobby neřekl? Kdybych věděl, že ho vidím naposledy, naše loučení by vypadalo úplně jinak! A vůbec… Proč bychom se museli loučit. Kdybych jen věděl… Mohli jsme odjet spolu! Mohli jsme spolu být někde šťastní. Nechat vše za sebou a začít nový život. Pod tričkem jsem si nahmatal stříbrný řetízek s přívěskem - jedinou hmatatelnou vzpomínku na Bobbyho.
Z černých mraků se spustil prudký liják. Skoro jsem si toho nevšiml - před deštěm mě chránily husté větve velkého stromu. Stromu, který byl teď mým jediným přítelem.
***
Well I came by your house the other day
Your mother said you went away
She said there was nothing that I could have done
There was nothing nobody could say
Me and you we've knows each other ever since we were sixteen
I wished I would have known
I wished I could have called you
Just to say goodbye Bobby Jean

Now you hung with me when all the others turned away, turned up their nose
We liked the same music, we liked the same bands, we liked the same clothes
We told each other that we were the wildest
The wildest things we'd ever seen
Now I wished you would have told me
I wished I could have talked to you
Just to say goodbye Bobby Jean

Now we went walking in the rain talking about the pain that from the world we hid
Now there ain't nobody, nowhere nohow gonna ever understand me the way you did
Maybe you'll be out there on that road somewhere, in some bus or train traveling along, in some motel room there'll be a radio playing and you'll hear me sing this song
Well, if you do, you'll know I'm thinking of you and all the miles in between and
I'm just calling one last time
Not to change you mind, but just to say I miss you baby, good luck, goodbye Bobby Jean

Překlad Bobby Jean

27. srpna 2010 v 13:05 | Dreamy° |  Songs
Druhý den jsem šel k tobě domů
Tvoje máma mi řekla, že si odešel
a že s tím nemohu nic dělat
Nikdo nemohl nic říct
My dva jsme se znali od 16 let
Přál bych si vědět...
Kéž bych ti mohl zavolat
Prostě jen říct: "Sbohem Bobby"

Byl jsi se mnou, když se všichni ostatní odvraceli - ohrnovali nade mnou nos
Měli jsme rádi stejnou hudbu, stejné skupiny, stejné oblečení
Říkali jsme si, že jsme ti nejdivočejší
Nejdivočejší věci, které jsme kdy viděli
Kéž bys mi to tenkrát řekl
Kéž bych s tebou mohl mluvit
Prostě jen říct: "Shohem Bobby"

Kdysi jsme se procházeli v dešti a mluvili o bolesti, kterou nám svět nadělil
A teď tu široko daleko není nikdo, kdo by mi rozuměl tak jako ty
Možná budeš někde na cestě v autobuse nebo ve vlaku, nebo možná v motelovém pokoji,
bude tam puštěné rádio a ty mě uslyšíš zpívat tuto píseň
Tak pokud ano, věz, že myslím na tebe a na tu vzdálenost mezi námi
Naposledy tě volám
Ne, abych změnil tvé rozhodnutí, ale pouze říct: "Chybís mi, zlato, hodně štěstí,
Sbohem Bobby"



I write

27. srpna 2010 v 9:40 | Dreamy°


↑ Pokus o 'umělecký' pohled na věci v mém životě

***


***

↑ Svět mé fantazie

↑ Co za to stojí a co ne...

↑ Hodnotná hudba

↑ Co nařídí Blog.cz x)

***

↑ Většinou úkoly do školy x)

Seriály

26. srpna 2010 v 20:43 | Dreamy°
.
↑ Tohle bylo, je a bude napořád to nejlepší, co bylo v seriálovém průmyslu vytvořeno
.
↑ Banda svalovců běhajících po lese nahoře bez! (Sterek forever!)
.
↑ Průlomový seriál
.
↑ a New York nejvíc
.
↑ Hudba nade vše...
.
↑ Krása, krása, krása...
.
↑ Skvělý seriál, krásní herci a neocenitelná inspirace! (Ať už to je Atlantis nebo SG-1)
.
↑ Trocha medicíny, pár krásnejch herců, jedna nádherná herečka a spousta srandy:)
.
↑ Born in Blood...
.
↑ Bazinga!
.
↑ pocta Andymu!
.
↑ Trocha hystorie... Nejlepší verze této legendy x)

Všechno a nic!

26. srpna 2010 v 11:37 | Dreamy° |  I draw
Křížem krážem portfoliem... ↓

Proč to kreslit celé...

26. srpna 2010 v 11:20 | Dreamy° |  I draw
když můžu nakreslit jenom půlku!


Úspěch

25. srpna 2010 v 17:13 | Dreamy°
Prolezla jsem každý kout světové internetové sítě a nakonec se mi povedlo nalézt dva vcelku ucházející (i když kvalita nic moc) obrázky k mé povídce Na křídlech Pegase, takže...

Sem s nimi:
B/S
B/S2
(Screenshoty z tohohle videa)

Závěrem mohu ještě slíbit, že až se mi ten zpropadený Photoshop zprovozní, chystám se na výrobu vlastní fotomontáže:) A až chytím trochu praxi ve tvoření videí, pokusím se i o to:)
Prozatím jsem ráda, alespoň za to, co jsem našla...

9. Kapitola

25. srpna 2010 v 14:07 | Dreamy° |  Na křídlech Pegase
Když se dveře jeho pokoje otevřely, vzhlédl od svého deníku. Uviděl krásnou postavu Johna Shepparda ozářenou slunečními paprsky pronikajícími skrz okno. John se pomalými kroky přiblížil k posteli, na které Carson ležel. Ten odložil svůj deník a zašeptal: "Andělé existují."
John se posadil na kraj postele: "Říkal si něco?" zeptal se s úsměvem a pohladil něžně Carsona po tváři.
"Ne," obdaroval ho zářivým úsměvem.
"Elizabeth slíbila, že pokud se neobjeví něco nečekaného, dá mi den volna. Říkal jsem si… Kdyby ti to nevadilo… Že bych dnešní noc strávil tady u tebe."
"Bude mi potěšením," zasmál se Carson.
John se naklonil a vášnivě ho políbil. Užívali si vzájemnou blízkost a nikam nechvátali. Měli na sebe celou noc. Bože! Celá noc s Carsonem… Štěstím jsem téměř nemohl dýchat. Vznášel jsem se v nebi! I když jsem byl opravdu hodně nervózní. Naše první noc! Ne jen NAŠE… Ještě nikdy jsem nebyl s mužem…

Ta největší inspirace

25. srpna 2010 v 11:36 | Dreamy° |  All over the world
Když venku padne tma a můj pokoj je osvětlen jen pouliční lampou u mého okna, zalezu si do postele, sluchátka do uší, zapnout mp3ku s téměř tisícem skladeb, naprogramuju 'Všechny skladby - Náhodné přehrávání' a zavírám oči. Snad milionkrát za večer si říkám: "Tak ještě poslední písnička a pak už půjdu spát..." A nikdy to nedodržím! S každou další písničkou přichází nová a nová inspirace. Jen tiše ležím, vnímám hudbu celým tělem a nechávám myšlenky volně běhat mou hlavou.
***
Vždy, když se pohodlně usadím na své posteli s notebookem v klíně a chystám se psát nějakou z mých povídek, zapínám si moji věrnou přítelkyni mp3ku a psaní jde samo. Nevím, čím to je... Prostě mám mozek navyknutý na hudbu x)
***
Je spousta skupin, zpěváků, zpěvaček (no, těch zase nění tolik), které poslouchám. Nezáleží na tom, kdo je autorem nějaké písně.... Když mě prostě píseň chytí za srdce, nemůžu říct, že se mi nelíbí, protože nemám ráda toho zpěváka nebo skupinu! Jasně, že někteři autoři jsou v mém srdci stále a ještě dlouho tam budou: Bruce Springsteen, R.E.M., Green day, Billy Talent, Placebo, 30 Seconds to Mars, Radiohead...
***
R.E.M. vděčím za svou vášeň k hudbě - oni mě k ní přivedli, oni byli mou první závislostí.
Bruceovi vděčím za své smýšlení a pohled na svět - právě jeho písně jsou tak inspirující.
Green Day mě dovedli ke kytaře - oni mi dodávali sílu a odhodlání jít si za svým snem.
***
Co říct závěrem? Hudba byla, je a bude to nejdůležitější v mém životě. Vím, že to zní trochu sentimentálně, ale já to tak v srdci cítím! Díky hudbě jsem taková, jaká jsem! Co dodat? Snad jen děkuju!

The Collection 1973 - 84

25. srpna 2010 v 11:35 | Dreamy° |  Bruce *THE BOSS* Springsteen♥
Před pár minutama mi na dveře zaklepala paní pošťačka a přinesla mi jednu moc důležitou zásilku:) Včera jsem si objednala kolekci cédéček Bruce Springsteena, která nedávno vyšla! Teprve včera jsem si ji objednala a již dnes dorazila! To je rychlost:)
Nedá se popsat slovy má radost, když jsem se dostalal přes ten kartonový obal a zrakem spočinula na nádherné červnené krabičce...
Když jsem ji otevřela a jedno po druhém jsem vyndavala cédéčka - Greetings from Absury Park, N.J., The Wild, The Innocent & The E Street Shuffle, Born to Run, Darkness on The Edge of Town, The River, Nebraska, Born in The U.S.A. - zatajil se mi dech a stále jsem nemohla uvěřit, že to mám! Myslím, že večer budu mít co poslouchat ;)
Navíc tři z těchto alb (GfAPN.J., TWTI&TESS a DoTEoT) jsem ještě nikdy před tím neslyšela, protože je dost těžké je najít na netu - nejsou tak známe...

Pro případné zájemce sem dám odkaz na český on-line obchod, kde se dá The Collection 1973-84 sehnat za docela výhodnou cenu: ► Tady!


Moje Hvězdy ♥

24. srpna 2010 v 18:40 | Dreamy°

↑ Rytmus mého srdce

↑ Bůh hudby

↑ The Best Thing ... (a dál to znáte!)

↑ To nejlepší z české scény...

↑ pět nejlepších!


My Talents

24. srpna 2010 v 18:40 | Dreamy°

↑ Fotím a jsem focena

↑ Snaha dokázat s malým talentem něco velkého

↑ Já a PhotoFiltre

↑ Já a moje klávesnice...

↑ Překládám z angličtiny

↑ Style and Fashion

8. Kapitola

23. srpna 2010 v 13:59 | Dreamy° |  Na křídlech Pegase
Z cesty na zem jsem se vrátil již jako Podplukovník. Zatím neshledávám žádný rozdíl, přesto mě to potěšilo. Celou dobu, co jsme pobývali na zemi, jsem měl tolik práce a zařizování, že jsem na Carsona neměl skoro čas. I on měl dost práce s výběrem nových pracovníku na jeho oddělení. A to jsme si slibovali, že si chvíli odpočneme od neustálého shonu tady na Atlantis. Nebyl bych to já, aby mi ani při zpáteční cestě Daedalusem nešlo o život. Byla to opravdu nepříjemná cesta. Od té doby, co jsme zpět ve městě, jsem s Carsonem nemluvil. Právě se chystám zajít na ošetřovnu a zjistit, jestli je vše v pořádku. Vím, jak je citlivý a dokážu si představit, jak prožíval události, které se děly na cestě.