Březen 2010

Vánoce v březnu? V dnešní době už mě nic nepřekvapí!

29. března 2010 v 19:29 | Dreamy° |  Tema týdne
Vánoce... Pro někoho svátky klidu a míru... Pro mě jen komerce, komerce a komerce! Vánoce nejsou v dnešní době už nic jiného než skvělý kšeft! Pravdou je, že jsem se hodně podivila, když jsem uviděla toto téma týdne právě teď - v březnu, ale když nad tím tak přemýšlím, není to zase tak divný! Vemte si, každoročně již na konci října se všude, kde to jde, objevují reklamy na vánoční nabídky, slevy, ruzné akce... A jakmile v televizi uvidím první reklamu na jakoukoli hračku, vím, že začali Vánoce. Když potom již v polovině listopadu vyrazím do obchodu, který praská ve švech a všude, kam se podíváte, se tísní tisíce nervózních lidí, každý rok si pomyslím: "Sakra, letos to začalo fakt brzo."
Takže? Řekla bych, že letos to "Sakra, začalo fakt brzo." Ale kdybych řekla, že se divím, lhala bych. Jsem jen zvědavá, co nám přinese příští rok... xD

Prestižní, prestižní, prestižní...

26. března 2010 v 15:52 | Dreamy° |  Tema týdne
Bylo mi jasné, že se dříve nebo později dočkáme tématu Škola... Kdo dneska něco znamená bez školy? Ptám se sama sebe, co by ze mě bylo, kdybych nechodila do školy? Co by ze mě bylo, kdybych nenavštěvovala prestižní ústav... Ano, přesně tak naši školu nazývá náš milovaný třídní učitel! Možná máte představu, že poté, co se mi před rokem dostal do ruky dopis se slovy PŘIJATA, jsem si po městě začla vykračovat z nosem nahoru... Omyl! Možná jsem se kdysi těšila až budu na střední, až budu 'studovat' to co mě opravdu baví... Bejvávalo!;) Ty času už jsou dávno pryč a mě došlo, že OA není s výjimkou několika předmětů nijak výjimečná škola... Zašedlá budova, kterou snad nechal vystavět Praotec Čech, je snad nejdepresivnější místo v celé Plzni - hlavně v zimě, kdy je navíc permanentně na chodbách teplota na bodu mrazu... Už nějaký čas navíc vím, že za nic na světě nechci v budoucnu dělat nic, co má něco společného s ekonomikou... No, těžko si samu sebe dokážu představit někde v kanceláři za stolem, jak se prokousávám nekonečnými smlouvami. Vím, jak je na tom moje mamka!
A upřímně... Kdo má rád školu? Nikdo!
A k čemu jsou mi goniometrický rovnice, k čemu je mi znalost všech přírodních a umělých paliv? K čemu... K čemu... K čemu... ???? 
A k čemu je mi prestiž? K ničemu!

Nebeský strážce

21. března 2010 v 11:18 | Dreamy° |  Kapitolové povídky
Typ: Slash - depresivní
Pár: Thom\Michael
Další postavy: Thomova sestra, Teo, Pavel, Karolína
Motto: Ten, kdo vás miluje, vás nikdy nenechá samotné!
Rozsah: 7 kapitol
Stav: Dokončená
Krátký popis: Krátká povídka s hlavním hrdinou Thomem, který se musí po smrtí své sestry, která mu byla celým světem, vypořádat s mnoha problémy... ↓

7.►"Řekni ty dvě slova!"

21. března 2010 v 11:11 | Dreamy°
Cítil, jak se postel nepatrně třese. Pomalu otevřel oči. Přes zatažené žaluzie už prosvítaly jemné paprsky ranního slunce. Podíval se na Thoma vedle sebe. Házel sebou ze spaní.
Posadil se a pevně stiskl jeho rameno: "No tak. Je to jen zlý sen. Thome! Nic se neděje."
V tu chvíli se Thom probudil. Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, co se děje. Když nad sebou uviděl Michaelův obličej, polekaně se posadil.

6.►"Tuhle válku musí vyhrát"

21. března 2010 v 11:07 | Dreamy°
Michael seděl smutně na barové židli, upíjel pomalu ze své sklenice piva a vůbec nevnímal lidi kolem sebe. Dokonce ani svého bratra, který ho sem dnes vytáhl, aby se odreagoval. Myslel si, že mu to pomůže, ale Michael se stejně na nic nesoustředí. Jen uzavřený jen a jen do sebe a do svého smutku. Od té doby, kdy Thoma viděl naposledy, se oddává jen výčitkám svědomí. Co by se stalo, kdyby ho nenechal odejít? Jak by to teď vypadalo, kdyby byl Thom stále s ním? Jak by to všechno dopadlo, kdyby mu řekl, co k němu cítí? Kdyby, kdyby, kdyby…

5.►"I ty jsi výjimečný"

21. března 2010 v 11:04 | Dreamy°
Nevěřil, že by mu jedna sklenice piva mohla pomoci se vyrovnat s budoucím strádáním a samotou, ale přesto dál spokojeně upíjel a měl pocit, jako by byl s každým dalším lokem více dospělý. Pohled měl stále sklopený na barový pult a soustředil se jen na ubývající tekutinu ve sklenici, a tak si ani nevšiml, že na něho s velkým zaujetím míří jeden pár očí.

4.►"Musel jen poděkovat"

21. března 2010 v 11:02 | Dreamy°
Když se Thom probudil, chvíli mu trvalo, než si uvědomil, kde vlastně je. Nejistě se kolem rozhlížel a snažil se vzpomenout, co všechno se večer stalo. Nebylo toho moc, co si pamatoval. Jako by to byl jen sen, jako by to včera vůbec nebyl on. Bohužel na to, co by raději zapomněl, si pamatoval až moc dobře.
Pomalu se na pohovce přetočil a hleděl do stropu. Došlo mu, že pořád neví nic o muži, kterému patří tenhle byt. Nebyl si jistý, jestli chce něco vědět. Musí přece začít nový život. Nebylo by dobré, aby se od všeho starého odpoutal? Byl to přeci známý jeho sestry.

3.►"Jako doma"

21. března 2010 v 10:59 | Dreamy°
Pomalu kráčeli temnou uličkou, osvětlenou jen několika lampami. Nikde nikdo - Thom nechápal, proč Michael bydlí v tak odlehlé části města. Nestěžoval si - ten klid mu dělal dobře. Když zatočili ještě do jedné uličky, ocitli se v téměř úplné tmě. Najednou dostal strach. Měl pocit samoty - byl sám v celém světě. Automaticky našel v té tmě teplou dlaň svého společníka. Ani se na něho nepodíval a dokázal si představit jeho překvapený pohled. Thom se bál, jak zareaguje. Bylo ale stále ticho a nedočkal se ani jednoho slova. Oddychl si, když ucítil jemný stisk. Už měl zase jistotu - alespoň nějakou. Mírně se pousmál.


2.►"Nepřestávej se usmívat"

21. března 2010 v 10:56 | Dreamy°
Seděli v nedaleké restauraci u dřevěného stolu v rohu prostorné místnosti. Michael nespouštěl oči ze svého svěřence. Měl skloněnou hlavu, ale už nebrečel. Alespoň to Michaela trochu uklidnilo. Měl o toho křehkého chlapce strach. Byl za něho zodpovědný, ale nevěděl, co má dělat. Nevěděl, jak mu má pomoci - jestli to vůbec bylo v jeho silách.

1.►"Je čas"

21. března 2010 v 10:52 | Dreamy°
Nervózně poklepávala na volant. Hypnotizovala semafor, na kterém stále svítila ta neúprosná červená. Měla pocit, jakoby to byla jediná překážka mezi ní a jejím bráškou. Už před půl hodinou začala jeho oslava. A ne obyčejná oslava. Vždyť mu dnes je osmnáct. Dnes dospěje. Chtěla být první, kdo mu popřeje a přivítá ho ve světě dospělých - chtěla mu říct, že tu bude stále pro něj, i když už si dokáže poradit sám. Pro ni bude vždycky malý a bezradný v tom velkém nebezpečném světě. Pořád ho chce ochraňovat.
Konečně se rozsvítila zelená. Sešlápla plyn a vyrazila přes křižovatku. Proč zrovna dneska musí mít takovou smůlu? Proč zrovna dneska se musela zdržet v práci? Thomyho to bude určitě mrzet.
Jela, co to dá, ale stejně ji to přišlo málo. Dojela na další křižovatku. Nezdržovala se rozhlížením.