Leden 2009

Zkrocená hora

11. ledna 2009 v 19:55 | Dreamy° |  Hodnocení filmů
A máme tu nové hodnocení filmu. Tentokrát jsem si vybrala svůj ,,nově oblíbený,, film Zkrocená hora - Brokeback mountain.
Jako první si musím položit otázku čím mě tento film zaujal? Prvotně to byl herecký výkon Heathe Ledgera, který má v současnosti velké naděje na nominaci na Oscara za herecké stvárnění Jokera ve filmu Temný rytíř. Na slávě tomu ubírá to, že už není mezi živými:´( No a pak mě také uchvátil děj samotný a hlavně už to samotné téma, které mě vždy facinovalo a stále bude - homosexuálové. Jo, není to jediný film s touhle tématikou, ale řekla bych že tenhle je jedinečný a nejleší. Film zajímavým způsobem poukazuje na těžký život gejů na konci druhé poloviny dvacatého století. I přesto, že jsou zamilovaní a místo toho, aby si užívali jeden druhého jako ostatní ,,normální,, páry, můsí svojí lásku skrývat kvůli strachu z útoku ,,odpůrců,, který se v tomhle filmu stal bohužel skutečností. Lásce dvou hlavních hrdinů život nepřeje a po smrti-zavraždění jednoho z nich jsou všechny jejich naděje na společnou, šťastnou budoucnost ztraceny.
Už jsem zmínila herecký výkon Heathe Ledgera, ale ani jeho kolega Jack Gyllenhaal by neměl zůstat bez povšimnutí. Nemůžeme jim oběma odepřít spoustu odvahy a hereckého nadaní za stvárnění těchto rolí. Myslím se, že hodně herců chce zažít postelovou scénu ve filmu, ale žádný z nich asi nemyslí, že se bude muset (nejen) líbat s mužem, místo krásné, svůdné a ,,vyvinuté,, herečky.
Závěr filmu mě vede k otázce, proč mají všechny dobré, Oscarem ohodnocené, filmy špatný konec? Na tohle otázku asi nenajdu odpověd, ani kdybych nad tím sebevíc přemýšlela.
Prostě celkově je tento film krásně provedený,
s trochou romantiky, napětí, životních úskalí nejen hlavních hrdinů a až na tragický konec i s trochou vtipu.

Srpnový koncert (slohovka)

7. ledna 2009 v 16:44 | Dreamy° |  Slohovky
Je nedělní ráno. Probouzím se s divným pocitem. Jako by dnešek byl něčím vyjímečný.Podívám se na hodiny. Devět hodin. Takže nic zvláštního. Tak proč se nemůžu zbavit toho pocitu očekávání. Podívám se na kalendář na mém stole. Pohledem se zastavím na datu 17. srpna. Srdce se mi rozbuší, když mi dojde, že dnes mě a Davida čeká koncert v Praze. Koncert té nejlepší rockové skupiny, R.E.M. Kluci z Ameriky přijedou představit své nové album. Jak jsem na tohle jen mohla zapomenout. Vždyť se na to těším už několik měsíců. Raději se jdu nasnídat. S plným žaludkem ten den uteče rychleji.
Kolem poledne ještě napíši Davidovi: ,,Tak co, jak se těšíš. Já teda fakt moc."
Vzápětí přišla odpověď:,,Já taky moc, to je jasný. Bude to bomba."
Už jsou čtyři hodiny a já a rodiče, kteří nás do Prahy povezou, se připravujeme na cestu. Já jsem samozřejmě první, jelikož už se nemůžu dočkat. David už čeká před domem, abychom vzápětí nastoupili do auta a vydali se na cestu. Jízda autem utíká rychle a ani se nenaději a už nás rodiče vysazují před stadionem Slavie v pražském Edenu.
Teprve, když naše lístky vyměníme za zelené pásky na ruce, to na mě padne. Už za necelou hodinku uvidím Michaela, Petera a Mika na živo v celé paradě. Tohle je můj nešťastnější den v životě. Ani se nedivím, že vedle nás stojí Angličané. Já kdyby to šlo bych projela kvůli R.E.M. celou Evropou.
Po hodince hraní předkapely, pro mě neznámého jména, začíná čtvrthodinka připravovaní scény a samozřejmě napnutého očekávání. Už po deseti minutách se fanoušci začínají křikem dožadovat kapely a já samozřejmě s nimi. A je to tu! Na podiu nastupují hvězdy dnešního večera. Fanoušci dávají najevo své nadšení. K Angličanům vedle nás přibil ještě jeden a začal se roztahovat vedle mně. Zatím to ignoruji a užívám si první písničku. Čím více to Michael na podiu rozjíždí, tím více se lidé začínají tlačit dopředu a mě samozřejmě sebou. Nevadí mi to. Alespoň budu víc ve předu a budu mít podium jako na dlani. Otočím se na Davida. Co? Sakra. Někde se mi v té tlačeníci ztratil. Jenom se pomateně rozhlížím kolem sebe. Angličan vedle mě se na mě podívá a když vidí můj zmatený pohled, chytne mě za ruku a táhne mě ještě více dopředu. Jsem jako v transu a jen se snažím identifikovat Davidovu tvář mezi všemi lidmi. Ale moc se mi to nevede. Vlastně vůbec.
Když mě můj nový přítel odtáhne až k podiu, pustí mě a řekne něco v tom smyslu: ,,I am Jack and not at all." Nevím k čemu mi bude jeho jméno, ale asi si myslí, že jsem mu vděčná, když říká že není zač. ,,Thanks," pípnu a on i se svým pivem zmizí v davu. Sleduju jak se kolem mě hromadí záplava lidí a nevím co mám dělat. Jak Davida jenom najdu.
Najednou si uvědomím, že mým směrem směřuje pohled rockové hvězdy Michaela Stipa. Musím se chytnou kovového zábradlí pod podiem, aby mě má roztřesená kolena udržela. Nevnímám jak se kolem mě postrkují lide. Vidím jen jeho nebesky modré oči. Usměji se na něj. Ani nedutám, když mi úsměv vrátí. Celou písničku zpíval jenom pro mě a nejenom jednu. Přichází čas na poslední píseň koncertu. Je mi to líto. Uteklo to tak rychle.
Najednou mi někdo poklepe na rameno. Vybaví se mi Jackova tvář. Poděšeně se otočím. David. A trable jsou vyřešeny! Usměji se na něj a dál si užívám poslední tóny koncertu.
Při závěrečném loučení s kapelou hraje na Michaelově tváří velký úsměv, patřící jen mně. Vznáším se v oblacích a vesele se na něj uculuji. Dokonce na mě mrkne. Ani si neuvědomuji jaké jsem měla štěstí. Michael ještě zahuhlá do mikrofonu slib, že se do Prahy ještě určitě a rádi vrátí. Jen naznačím na svých rtech: ,,Great, thanks," a dívám se jak odchází z podia.
Při odchodu ze stadionu uvidím v davu Jackovu tvář. Vesele se na něj usměji a pošlu mu vzdušnou pusu. On mi jen oplatí úsměv a zase se ztratí v záplavě lidí. David se na mě podívá a v očích má žárlivost. Chytnu ho za ruku a podívám se na něho výmluvným pohledem. Musím mu to všechno vysvětlit, ale později. Teď se k němu jen nakloním a pošeptám: ,,Měl si pravdu, byla to bomba!"

JO, možná nic moc, ale dostala jsem z toho dvojku a jsem za ni ráda:)* Kdyby jste viděli našeho učitele na češtinu:O*

High school musical 3 Maturitní ročník

7. ledna 2009 v 16:38 | Dreamy° |  Hodnocení filmů
Nedávno jsem se byla se svými kamarády podívat na filmu High school musical 3 Maturitní ročník. Lidé, kterým jsem to říkala, jen nevěřícně kroutily hlavou a nevěřili, že skoro dospělí lidé chodí na film, přímo odpovídající věkové skupině, kterou bych se vší upřímností nazvala ,,uječení puberťáci,,. Ale nám šlo hlavně o to užit si legraci, jelikož to bylo 5. prosince a my jsme byly natěšení na čerty:) Opět to trochu neopovídá našemu věku;)
Ale vrátím se k filmu, jak už jsem řikala, spousta lidí si myslí, že tento film je pouze o tom, že tam hrajou rádoby hvězdy a zpívají a přitom se snaží tancovat a celé to působí jako neskutečný kýč. Pro mě to ale znamená i něco víc. Já prostě tento žánr filmu mám ráda. Hlavní postavy mají nějaký cíl a ten se jim na konci vyplní a končí to happyendem. Jo další věc, kterou na filmu miluju. Já jsem trochu snílek, no dobře trochu víc:) Celý film je v celku naplněný optimismem a když vyjdete ze sálu, po tom, co si ještě s titulkami shlédnete nepovedené scény, máte o trochu lepší náladu, než když jste se před začátkem usazovali do červených čistých sedaček, které v našem případě byly na závěr plné popkornu:)
Když už jsme u toho popkornu, neubráním se poznámce, že při tomhle filmu mi popkorn moc nejel. Mám dojem, že popkorn slouží k tomu, aby se nějakým způsobem vyventylovalo napětí při filmech přímo nabytých napětím, což není tento případ.
Kdybych měla vyzdvyhnou nejpovedenější scénu, bylo by to podle mě asi scéna na vrakovišti, kde hlavní hrdiny nahradili malí kluci, kteří měli přímo nevyvratitelnou podobu se svými staršími verzemi.
A nejpovedenější songy? Opět na vrakovišti. Bois are back (Neručím, že je to správný název) a záverečná High school musical. Která diváky naladila na trochu melancholie z toho, že už je to opravdu konec.
Záverečné shrnutí:
Všem doporučuju!!!